1.) Ahoj, vítám tě mezi odvážlivci, kteří přijali mé pozvání a prostřednictvím 10 otázek pro ... odhalíš čtenářům to, co jsi na sebe ještě "nepráskla" na Twitteru. Na začátku bych tě poprosil, aby ses nám trochu představila. :)
Ahoj, nejprve Ti chci poděkovat za oslovení pravě mě, i když si nemyslím, že jsem ničím zajímavá.
Jmenuji se Eva, jsem hóóódně dospělá, takže se nesluší říkat věk. Mám dvě děti, dospělého syna a pubertální 16-ti letou dceru.
Pracuji v oblasti komunikací a mám svojí práci moc ráda. Práce s lidmi je hodně těžká, ale přesto bych ji neměnila. Výhra je, když děláš, co tě baví a ještě zato dostáváš plat…
2.) Souhlasím, když je práce tvým koníčkem a dostaneš za to zaplaceno, hned ji má člověk, tak nějak raději. :) Já mám také dvě děti, asi ve věku jako ty, jen dva syny. Kolikrát si říkám, že jsem rád, že už jsou velcí. Dokážeš si představit, že bys měla ještě mimčo?
Nééé, to vážně ne. Na vnoučata se těším, to ano ale nato je času dost. Ty to máš asi podobné. Rodina je mi vším, radostí i starostí. A čím jsou starší tím větší starosti.
3.) Vždycky mi to říkali - malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Sama to určitě znáš. Nevyhrožuje ti starší dítko prarodičovstvím? Mně jo!
Nééé! Spíš já, když jsem naštvána, tak jim říkám, že mě tak „serou“, že brzo chcípnu a budou litovat... Jasně, pak se uklidním a jsem v „poho“, a jdu radši něco dělat.... Spíš, čím jsem starší, tak víc myslím na dobu, která byla jiná a přesto, tak trochu hezčí, čiščí. Nevím jak to nazvat, myslím morálně.
4.) Taky dětem říkáš, to vy už nemůžete znát, za nás to bylo jiné. Hlavně, když přijdou s nějakou „chytrou“ myšlenkou ze školy. Ale pak tě tvoji rodiče „usadí“, že jsi nebyla jiná? :)
Jistě, znám to. Já sem ale tak „hloupá“, že jim říkám, co jsem dělala. Že jsem také chodila jako mladá na diskotéku, ale ze starší sestrou, tudíž pod dozorem. S ní tam, s ní zpátky. Že jsem začala brzo kouřit a to bylo moje černé svědomí, že dělám něco špatně. Něco, co se mámě nebude líbit a bude nadávat. Já vím, dnes je to vše jiné a nedá se to tak posuzovat. Ditě v podstatě vychováváš do 11let, a pak se už, formuje samo. No, neumím se moc psaním vyjadřovat, radši s lidmi mluvím...
5.) Připadá mi, že naše životy jsou psané přes kopírák! :D To možná proto, že jsme oba stejně mladí. :) Co tě přivedlo na Twitter?
Na Twitter? Kolega z práce. Z počátku mi to ňák nic neříkalo, ale pak jsem zjistila, jak je fajn. Je tu spoustu chytrých a známých lidí. Nikdo ti nic nevnucuje, dost se toho dozvíš. Jsem tu asi dva roky a někdy mám pocit, že ty co sleduji od začátku, už ňák, tak „znám“. I když upřímně, z počátku to bylo lepší, jako vtip, chytrost a hlavně informace. Teď mi některé pípaní přijde až nevkusné a vulgární. Ale tam je to jednoduchý, dáme block. Mám Twitter ráda.
6.) Je nějaké konkrétní téma, které na Twitteru vyhledáváš, nebo sleduješ? Nebo máš ve své #timeline, tweety, které ti přinášejí radost, poučení, zajímavosti.
Tak jasně, sleduju toho, kdo mě zajímá, o čem mluví, ale Twitter je podle mně, tak pestrej, že si vybere každý.
Mohla bych jmenovat, ale nedostalo by se na každýho. Je to směs zajímavejch lidí. Ve svých Favorites mám jak politické komentáře a názory, tak i poučné a vtipné tweety, ty ze ŽIVOTA...
7.) Co tvé zájmy, záliby? Samozřejmě mimo rodiny. Co tě baví, co ráda čteš, sleduješ? :)
Mám ráda svou práci, která je pro mne i koníčkem, neboť je pestrá. Lidi, mluvit s nima, život jaký je...
Jinak knihu jsem nečetla, už ani nepamatuji, tedy krom těch školních dcery. Jinak miluji, a čím jsem starší, tím víc, klid a pohodu, což třeba znamená - sama doma, tichá hudba a jen tak si třeba přemýšlet. Jsem Vodnářka a s náma je to krásné, ale i těžké. V každém směru života.
8.) Nějaká přání, plány do budoucnosti?
Plánu a přáni, no těch by bylo... Ne, neplánuji. Když plánuji, tak mi to stejně nevyjde, nebo to vždy stojí za h…. Beru věci, jak jsou a jdou. Když se pro něco rozhodnu, jdu do toho hned. No a přání? Přát si člověk může cokoliv, ale musí jít za tím. A věř, že to funguje. Není to jednoduché, ale kdyby to jednoduché bylo, nestalo by to za nic. Říkám to z vlastní zkušenosti, a proto říkám všem, přeješ-li si to moc, jdi za tím, snaž se, bude to bolet, ale bude to stát zato. A budeš vědět, že jsi to dokázal sám a to Ti dá sílu a sebevědomí.
Co mám ale svoje velké přání, je, aby nebylo tolik zloby, závisti, neúcty atd. Jak v rodinách, tak ve společnosti.
9.) To je asi přání, které máme všichni. Kéž by se mohla splnit alespoň malá část. Teď to drobátko otočím. Plníš ráda přání? :)
Na to by asi každý odpověděl, že „ANO“. Jasně, plnit někoho přání je krásná věc a dává ti víc radosti. Asi takhle, pokud můžu a je to možné.
Ráda plním přání lidem, které mám ráda. Jsou-li to věci, které můžeš koupit, není to problém, máš-li nato finance. Jsou ale věci, které se koupit nedají, nebo nestojí nic, a ty potěší nejvíc.
10.) Krásně jsme se dostali až na konec rozhovoru. Proto se tě musím na závěr zeptat - Je něco, co bys nám o sobě chtěla říct a na co jsem se nezeptal?
Tak co ještě o sobě napsat? Sám jsi asi zjistil, že jsem obyčejná ženská a myslím, že není na mně nic zajímavého. I když, ostatní to zas tak nevidí. Jsem prý arogantní a sebejistá. A mám ráda ironickej humor. To je asi tak vše.
Moc si vážím, že zrovna mě si oslovil a děkuji. Přeju Ti hodně úspěchů, jak v práci, tak v osobním životě a ať se Ti daří.
Já děkuji za hezké povídání a přeji ti v životě hodně radosti :)
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat