10 otázek pro ... @helisek11

Ahoj, u dalších 10 otázek pro ... Po delší době se mi podařilo k rozhovoru nalákat dámského hosta. Musím říct, že přemluvit k rozhovoru některou z Twitter štěbetalek, je čím dál složitější. Abych ale @helisek11 nekřivdil, s rozhovorem nadšeně souhlasila hned, jak jsem ji oslovil. Co o ni v rychlosti prozradit? Studentka práv, která hlídá děti v dětském koutku, mezi městy se pohybuje vlakem, ze kterého bombarduje přátele SMSkami. Když se neučí. Jo, a miluje ... Ale to už v rozhovoru.

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a děkuji, že jsi přijala pozvání k rozhovoru. Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům.
Ahoj, já zase moc děkuji za pozvání k rozhovoru.
Jmenuji se Helena Pernerová, je mi 24. Pocházím z Teplic, ale mým domovem je i Plzeň a Ústí nad Labem. Studuji práva, jsem v 5. ročníku a ve volnu brigádničím v dětském koutku.

2.) Jééé… brigáda v dětském koutku! To pouštíš děti po skluzavce hlavou napřed a potápíš je v balónkovém bazénku? A máte také pískoviště?
:-) Já jsem nejhodnější paní učitelka na světě! Dětem dovolím i to, co ostatní kolegyně ne, ale samozřejmě to ony nesmí vidět :-) Pískoviště bohužel nemáme, ale bazének s balónky ano a k tomu tři skluzavky, houpačku, skákací míče, šlapadla, motorky, stolní fotbal, Playstation a plno hraček. V Teplicích je bezkonkurenčně nejhezčí a nejvybavenější koutek. Taky je v něm pro nás největší záhul na hlídání. Jinak jsem si za svůj život už prošla plno brigádami, ale tahle je jednoznačně nejlepší. Jsem ráda, že jsem se konečně dostala trošku víc do kontaktu s dětmi.

2a.) Je to taková příprava… ;) A co když se chce do koutku odložit dospělák? Vejde se?
Jasně, že se vejde :-) Už jsme měli několik zájemců, naposledy to byl pan prodavač z Datartu… Chtěl si dáchnout v bazénku s balónky :-)

3.) Proč ses rozhodla pro studium práv?
Hmm, dobrá otázka. Ve škole mě vždycky bavily jazyky, čeština a dějepis, takže jsem věděla, že se chci ubírat humanitním směrem. Práva zvítězila z jednoduchého důvodu - není tu matika! K rozhodování samozřejmě přispělo i pozdější dobré uplatnění na trhu práce. Co si budeme povídat, práva pořád patří k nejlukrativnějším oborům. Nač studovat obory typu sociologie, filozofie apod., když absolventi těchto oborů stejně skončí po škole na pracáku a musí pak hledat práci mimo svůj obor. Ale určitě jsem si nepřála být právničkou odmalička. V rodině žádného právníka nemáme, tak jako to vidím u mnohých mých spolužáků. Jako malá jsem chtěla být učitelkou nebo lékárnicí. Ještě týden před odevzdáváním přihlášek na VŠ, jsem nevěděla, kam se hlásit. Práva mi nakonec poradili rodiče a tímto jim za tenhle tip děkuji :-)

3a.) A já se těšil na odpověď, že pokračuješ v dědictví předků, nebo že chceš pomáhat utlačovaným a nespravedlivě obviněným. :D Už víš, jaké právo je ti nejbližší?
Těšil? Proč? Vždyť jsou to strašně klišé odpovědi :) Spravedlnost v ČR stejně neexistuje. Já vím, je hrozný, že to říkám zrovna já… Nejbližší je mi pracovní právo, správní právo a právní dějiny. Naopak, nemusím, mezinárodní právo, soukromé, obchodní a trestní právo. Ale jak to tak v životě paradoxně bývá, možná se budu ve výsledku zabývat zrovna obchodním právem a ještě se stanu uznávanou odbornicí v tomto oboru :D Ale zatím tomu nechávám volný průběh, ono se to pak nějak vyvrbí... Stále nevím, co bych chtěla dělat, tak se nechám ještě ráda překvapit :-)

3b.) Proč jsem se těšil? Není snad krásné pokračovat v něčem, co začali už moji předci? A že spravedlnost neexistuje? Tomu se mi nechce věřit. Vždyť kdo by měl být nestranný, když ne nezávislý soud? Chtěla by ses zabývat advokacií, nebo přímo soudní praxí?
Má to něco do sebe, ale mně se to spíš líbí u herců, mám na mysli několik generací Hrušínských apod. :) Ano, ale v dnešní době se dá uplatit leckdo… Jasně, že aspoň soud by měl být nestranný, ale už i o tom se dá dnes pochybovat… Ale doufejme, že převládá naprostá většina těch, kteří rozhodují podle svého nejlepšího uvážení a úplatek by nikdy nevzali :) Já jsem zkrátka strašnej pesimista v určitých věcech. Nechci se zabývat ani jedním. ;)

4.) Teplice/Ústí n. Labem/Plzeň - co pro tebe tato města znamenají?
Narodila jsem se v duchcovské porodnici, protože jsem přišla na svět na státní svátek 28.10. Jinak bydlím od narození v Teplicích. Teplice jsou pro mě jasná srdcovka. I kdybych jednou bydlela kdekoliv jinde, budu se sem vždycky vracet. Ústí nad Labem a Teplice jsou od sebe, co by kamenem dohodil, trávím tam také hodně času, protože v Ústí bydlí můj přítel. Dřív jsem měla o Ústí představu, že je to šedé, špinavé město s chemičkou, ale jsem ráda, že jsem před pár lety zjistila, že tomu zdaleka tak není. No a na Plzeň samozřejmě nedám dopustit, protože tam trávím hodně času kvůli škole, bydlím tu na koleji. Plzeň se mi líbila už dříve, jezdívali jsme tam za příbuzenstvem, proto pro mě byla jasná volba, kterou právnickou fakultu si vybrat. Je to nádherné historické město a velice mi na rozdíl od Prahy vyhovuje, že se skoro všude dá dojít pěšky a nezabere mi to půl dne. Rozlohou a počtem obyvatel mi z těchto tří měst vyhovuje nejvíce.

5.) Zima nebo léto?
Z těchto dvou možností určitě radši léto. Ale nejradši mám jaro a podzim. Jsem typický Čech - v létě je moc vedro a v zimě je moc zima :-) I když poslední roky se dá o tom létě v ČR dost pochybovat… Letní prázdniny už nejsou to, co bývaly. Největší pařáky jsou v květnu a červnu a na konci prázdnin už člověk shání teplou bundu. Zimu nesnáším, jsem zimomřivý člověk. V zimě je mi nejlíp s horkým čajem a pod peřinou. Nejsem vyznavačka zimních sportů a sníh ve městě bych nejradši úplně zakázala. O té ubíjející tmě v zimě snad radši ani nemluvím… Na druhou stranu nejsem ani milovník koupání a opalování. Nejlepší dovolenou jsem zažila v létě 2010, kdy jsem absolvovala poznávací zájezd Velký okruh jižní Itálii. Přítel by mi jistě neodpustil, kdybych zapomněla zmínit, že zájezd byl s CK Osvěta, kterou si dovoluji tímto způsobem doporučit ostatním :-)

6.) Skrytou reklamu jsem v 10 otázek pro ... ještě neměl. ;) Neměla by cestovka „šoupnout“ nějaký bonus? :D Ale teď už vážně k další otázce. Co pro tebe znamená Twitter?
Doufám, že se za tu reklamu nezlobíš, chtěla jsem pobavit hlavně Honzu :-) A máš recht, měla bych dostat od pana Sklenáře minimálně pořádnou slevu na zájezd!!! :D
Twitter? Dobrá věc na zabití času :-) K Twitteru mě přivedl Honza, to jsi asi nečekal, viď? :-) Na Twitteru se mi líbí ta jednoduchost, přehlednost a vůbec vymakanost oproti Facebooku. Ale lidé, kteří mají jen FB, ti samozřejmě bude tvrdit, že je to vlastně to samé. Ale taky vím o pár lidech, kteří si na TW založili účet, ale nepoužívají ho, protože je na ně moc složitý… Takže aspoň o pár blbců míň :-) Člověk si tady může vylejt srdíčko, nebo se naopak pochlubit s nějakou super zprávou, okomentovat dění ve světě, nebo prostě jen na světlo světa hodit nějakou (podle něj) zajímavou myšlenku. Zkrátka super věcička, ale pro mě osobně taky pořádný žrout času… Nejvíc mě samozřejmě net a všechno okolo zajímá, když mám nejvíc práce do školy!

6a.) #takurcite si slevu na zájezd zasloužíš. #takurcite je Twitter žrout času. Někdy mám pocit, že Jack Dorsey vymyslel Twitter, protože se už musel moc nudit. Souhlasím, že je kvalitní informační kanál, který se občas zvrhne v diskusi, nebo výměnu názorů, některých jedinců. Slovy klasika - koho sleduješ, takový Twitter máš. Zpět k otázce. Na začátku jsem použil hashtag #takurcite, který byl jeden čas velmi oblíbený. Máš svoje oblíbené hashtagy a filtruješ si podle nich tweety?
#takurcite mám svoje oblíbené hashtagy. Nejčastěji používám #lol #to_chces #to_nechces #to_nepochopim a #true. Teda tyhle si aspoň teď v rychlosti vybavím. Ale přiznám se, že tweety si podle hashtagů moc nefiltruji. Jsem ráda, že si stíhám projet „tajmlajnu“ :-)

6b.) Jaký je podle tebe optimální počet followings?
Pro mě osobně tak do té stovky. Pokud si tedy chci opravdu všechno poctivě číst, což chci, tak vyšší číslo už mi přijde neúnosné. Ale taky záleží samozřejmě na tom, kolik toho kdo píše. Je rozdíl, když někdo tweetuje v podstatě celý den a někdo jiný napíše za měsíc 3 příspěvky.

6c.) Tvoje tweety odrážejí pocity, myšlenky, zajímavosti, nebo je cílíš přímo na followers?
Snažím se psát o tom, co mě aktuálně potěšilo, překvapilo, naštvalo… Ráda řeším třeba politiku, obzvlášť když má někdo jiný, opačný názor. Ale po jedné nepříjemné zkušenosti, která mi otevřela oči, mi došlo, že by si lidi měli víc hlídat to, co na internet vypouští a hlavně tam neventilovat příliš osobní věci, protože člověk nikdy neví, kdo všechno ho sleduje… Jelikož jsem hodně emotivní člověk, tak se na to už od té jisté zkušenosti snažím dávat pozor. Do té doby by mě ani ve snu nenapadlo, kdo mě a přítele celou dobu sleduje! Až když mi ta osoba napsala a vyhrožovala mi… :D Od té doby už se nedivím, že někteří lidé mají raději zamčený profil. Jeden čas jsem to tak taky měla, ale teď už na to kašlu.

7.) Již několikrát si zmínila svého přítele. Asi neprozradím žádné tajemství, když napíšu, že je jím Jan Kolias @jankolias, se kterým jsem si povídal v loňském roce. Popiš nám Honzu svýma očima.
Tajemství to určitě není, hrdě se k sobě hlásíme - viz. naše bio. Se svými takřka 125 tisíci followers jistě není na Twitteru neznámou osobou. Honza je fajn kluk, muzikant tělem i duší. Má smysl pro humor, je inteligentní, cílevědomý, ochotný a obětavý. Mně osobně učaroval svým intelektem, přehledem a vyspělými názory. A hlavně je to jeden z mála lidí, které znám, který opravdu perfektně ovládá pravopis! Na to já jsem trochu úchyl, takže tím u mě získal na začátku našeho vztahu plno kladných bodů :-) A ještě umí skvěle anglicky… A takhle bych tady mohla jmenovat strašně moc jeho super schopností, znalostí a vlastností. Je to můj Jára Cimrman! :-) Držme mu palce, ať v dohledné době prorazí v hudebním průmyslu, protože svoji práci dělá už dlouho, má ji rád, dělá ji poctivě a zaslouží si to! :-)

8.) Palce určitě budou držet všichni, kteří ho znají, sledují a fandí mu. A kdo ho nezná, měl by si ho rychle vyhledat! ;) Hodně cestujete jeden za druhým, jaký druh dopravy je pro tebe nejvhodnější, nebo nejpříjemnější?
Přesně tak! :-) Nejradši mám už od dětství cestování vlakem. V autě se mi dělá špatně, když jedu delší trasu a autobus není tak pohodlný jako vlak. Akorát mě nehorázně štve to neustálé zdražování jízdného. Nejvíc jezdím trasu Teplice-Plzeň a tam je snad pravidlem, že rychlík z Plzně nevyjede nikdy včas a od jara do podzimu jsou na této trase dost často výluky.

8a.) Už jsi jela Pendolinem?
Ne. Zatím se mi nehodily ty trasy :-)

8b.) Jakou zábavou si krátíš cestování?
Koukám z okna a poslouchám iPod = super relax, koukám z okna a přemýšlím a třídím si myšlenky, čtu nebo sleduju něco na iPadu. Když je zkouškové, tak se samozřejmě učím. Když nejedu sama, tak si jako správná ukecaná holka ráda povídám. A když nemám společnost, iPod ani knížku nebo „časák“, tak bombarduju ostatní SMSkama. Prostě klasika.

9.) Kam se ráda vracíš?
Líbí se mi hodně míst u nás v ČR. U nás na severu se mi moc líbí Litoměřice. Dále mě hodně nadchly jižní Čechy, tam jsem se hodně najezdila na dovolené :-) Taky se mi líbí Praha, Plzeň, Hradec Králové, těch míst je hodně… Z Evropy se ráda vracím do Itálie, to je moje srdcovka :-)

10.) S výčtem míst, kam se rád vracíš, končí i naše povídání. Děkuji ti za příjemný rozhovor, a že jsi nebála odpovídat na mé zvídavé otázky. Poslední otázka je tradiční - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Na závěr bych dodala, že miluju tenisky Nike, ráda poznávám nová místa a památky, jsem velký jedlík, typická noční sova, šílený prokrastinátor, miluju humor v jakékoliv podobě, jsem otravný kritik (ale i sebekritik), jsem nechutný šetřílek, jedna z mých nejčastějších vět je "Já jsem vám to říkala!"…
Ještě jednou moc děkuju za pozvání k rozhovoru a přeju Ti, ať se v životě splní vše, co si přeješ! ;-)

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @zdenekkreml

Ahoj, po měsíci vás vítám u pokračování rozhovorů 10 otázek pro ... A protože v únoru vyšel pouze jeden rozhovor, s dnešním hostem jsem si pěkně popovídal. Ke konci už toho měl asi dost, ale to je prostě oběť, která se musí přinést, když s takovým rozhovorem souhlasíte. Abych ale nestrašil budoucí hosty, vždy to berte s úsměvem! :)

1.) Ahoj, díky, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Stejně, jako předchozí hosté, prosím, představ se čtenářům. :)
Ahoj předem bych chtěl moc poděkovat za pozvání do tvého projektu 10 otázek pro...
Abych se trochu představil, jmenuji se Zdenek Kreml, za to příjmení opravdu nemůžu :-) a žiji už skoro 38 let v Sokolově kousek od Karlových Varů. Jsem otec dvou dětí kluk 8 a holka 9 let. K tomu máme doma třináctiletou labradorku a dvouletou fenku křížence labradora. Živím se rukama a tohoto času jsem zaměstnán u německé firmy, kde pracuji jako instalatér–topenář a tak trávím pracovní týden v Německu. Doma jsem pouze přes víkend tak veškerý volný čas se snažím trávit s rodinou, navíc syn hraje hokej, což zabere také dost času.

2.) Už jsem měl, jako hosta rozhovoru studenta v zahraničí, uživatele Twitteru, který žije v zahraničí, ale jsi první, kdo do zahraničí jezdí za prací. I když, jaké je Německo zahraničí, že? Co tě přivedlo k tomu, že pracuješ v Německu?
Pár let jsem u nás podnikal, nebyl jsem žádná velká firma, ale na slušný výdělek to celkem stačilo. Práce bylo také dost, ale postupem času už člověka přestane bavit pořád se někoho doprošovat o své peníze a metody velkých stavebních firem na chuti do práce také moc nepřidaj.
O prázdninách loňského roku se naskytla příležitost nastoupit do Německa. Práce na montážích pro mne nebyla cizí, projezdil jsem dříve skoro celou republiku. Tak jsem to chtěl ze začátku jen vyzkoušet. A samozřejmě, také kvůli penězům.
No a už jsem zde přes půl roku.

2a.) Pamatuji doby, kdy Češi jezdili do Německa i Rakouska za prací a vraceli se odtamtud, jako spráskaní psi. Často i bez peněz a bez jakýchkoli iluzí o práci "na západě". Byl ve tvém okolí někdo, kdo se tě od toho pokoušel odradit?
On na to ani nebyl čas, aby mně někdo odrazoval, seběhlo se to hrozně rychle. V pondělí telefon jestli chci nastoupit, ve středu jsem už jel podepsat pracovní smlouvu a další pondělí jsem už vyrážel na Neu-Ulm.
Takže docela rychlost, na někoho kdo neuměl ani slovo německy :)
Ale z dřívějška vím, že pár známých se také spálilo, ale většinou ti, co se nechali zaměstnat přes agenturu dohazující práci do zahraničí. Do toho, bych určitě nešel.

3.) Na tvém Twitteru se vždy ve středu objeví hláška, že "zítra konečně domů". Jak je to s pracovním režimem v Německu? Tam už přešli na 4denní pracovní týden?
Oni se tady nedělají přesčasy, za rok se může udělat maximálně myslím kolem 150 hodin, tak jak dělám do večera tak ve čtvrtek odpoledne se dá vyrazit domů. Hned je trochu delší víkend. Vždycky jednou za čtrnáct dní zůstanu do pátku a vlastně za těch deset hodin navíc, dostanu peníze bokem, což za měsíc pokryje penzion, jídlo a nějaké to pivo. Tak nemusím utrácet diety.

3a.) Vlastně je to stejné, jako v ČR. Vždyť jsme jedna EU. :) Tím bohužel veškerá podobnost končí. Co vlastně děláš?
Jak jsem vlastně přes týden pryč, tak není moc času na koníčky. Když je dobré počasí, tak vyrážíme na kolo. Rád sleduji veškerý sport, hlavně hokej. Před pár lety jsem začal používat Linux, tak občas vyzkouším novou distribuci, ale dneska už se v počítači tak nešťourám, jsem rád, že to všechno funguje. Zůstal jsem u Ubuntu a na notebooku jsem nechal po Mandrivě Mageii. Rád se podívám na pěkný film.

3b.) Proč Linux? Proč ne Windows?
Tak nejdřív jsem chtěl Linux jenom vyzkoušet, a tak jsem, jsi koupil knihu od Ivana Bíbra Mandriva Linux 2008.1. Mandriva mne zaujala vzhledem a i tím, že vše fungovalo hned po instalaci. Tak se postupně stávala jediným OS na počítači. Čas od času jsem vyzkoušel i jiné distribuce, ale Mandriva tak nějak vyhrávala spolu s Ubuntu. Dnes se Mandriva už nevyvíjí, tak jí nahradila Mageia.
Windows používám také, ale už jen kvůli iTunes, na synchronizaci iPadu a iPhonu.

3c.) Neláká tě, s ohledem na na iPhone, iPad, vyzkoušet iMac, nebo MacBook Air(Pro)?
Jo, tak to určitě, chtěl bych koupit MacBook Air, nebo iMac, ale je to dost peněz, tak to vidím až na příští rok. Zatím jsem hodně spokojen s iPhonem. Bez iPadu bych si už cestování asi nedovedl představit. No jak se znám, tak asi stejně dlouho nevydržím a určitě ještě jedno zařízení koupím dřív než za rok.

4.) Čím se člověk baví, přes týden, v cizině, mimo domov?
Tak ono toho k dělání moc není.  Pracuji do sedmi hodin, přijedu na penzion kolem osmé, tak už jenom uvařit jídlo, kouknout na Twitter a zhlédnout nějaký film. No a co by to bylo za montáž, kdyby se občas neposedělo s kolegy.

4a.) Předpokládám, že vás bydlí víc pohromadě. Takový návrat do studentských let, jen ve vyšším věku. :) Máte nějak rozdělené úkoly?
Jsme na penzionu čtyři a většinou každý dělá na co má chuť. Hlavně člověk jak dorazí až večer, tak je kolikrát rád, že se podívá na film. Teď dávají Ligu mistrů, tak se sleduje fotbal. Na posezení v restauraci to moc v Německu není, pivo tady stojí kolem 3,5€, tak se vždycky koupí basa a někdy se jde spát trochu později :)

5.) Jaká je nejméně oblíbená činnost Zdeňka Kremla?
Asi největší hrůzu mám, že bych měl něco opravovat na autě. A pak asi žehlení, to je snad horší, než to auto. Ale to naštěstí doma dělat nemusím.

5a.) Nemáš rád domácí práce? ;)
Abych se přiznal, tak vůbec. Ale zase třeba rád občas uvařím.

5b.) Pohlreich nebo Babica?
Určitě Pohlreich.

6.) Když nebudu počítat děti, vyskytují se ve vaší domácnosti zvířata?
Máme dvě fenky a děti mají ještě morčata.

6a.) Rozpovídej se o svých zvířátkách! :)
Tak starší je labradorka, je jí třináct let, která už je bohužel hluchá. Druhá fena je nezjistitelné rasy, ale kousek labradora tam je :-)
Obě dvě jsme si vzali z útulku. Bylo zajímavé, že starší, byla už dost nemocná, chodit už pořádně nemohla, tak se doma přemýšlelo o injekci. Vzali jsme si druhého psa, a jí to přidalo další dva roky života. Najednou, jako kdyby byla zdravá. Ale už to s ní moc dobrý není.

7.) Sýr nebo salám?
Radši sýr.

7a.) S pečivem nahoře, nebo dole?
S pečivem dole.

7b.) Taky jsi ten smolař, kterému končí pečivo namazanou částí vždy na zemi?
Rozhodně, tolik štěstí mít ani nemůžu :)

7c.) Znáš někoho, kdo to štěstí má?
Když se podívám na mé rodiče, tak je hezké, že i po tolika letech, co jsou spolu, je na nich vidět, že jsou šťastný. V dnešní době, může být člověk šťastný, že celá rodina je zdravá a jsou všichni v pohodě. A štěstí mám i já, že mám tak tolerantní manželku. A že mě bylo také dříve dost.

8.) Auto nebo motorka?
Auto.

8a.) Proč?
Motorky jsou pěkné, ale na mně jsou to moc rychlé stroje. Mám z nich respekt.

8b.) Ani jako "puberťák" jsi neproháněl "fichtla"?
Tak to jo. Měl jsem Simsona. V patnácti to byla pecka. A hodně jsem se na něm vyřádil.

8c.) Nějaká poklidná silniční verze tě neláká?
Harley by špatný určitě nebyl, jen tak v klídku se prohánět krajinou. Tomu bych se určitě nebránil.

9.) Zdá se, že pomalu končí zima a blíží se jaro. Na co se těšíš?
Po dnešní cestě do práce asi hlavně na to, aby už slezl sníh. Jinak, že už se bude dát vyrazit na kole a taky dny se prodlouží.

9a.) Jak snášíš změnu letního/zimního času?
Úplně v pohodě, nemám s tím problémy.

10.) Desátá otázka je poslední. Děkuji, že jsi přijal pozvání, bylo to příjemné a doufám, že se mi podařilo z tebe vytáhnout něco zajímavého, co čtenáře Twitteru potěšilo. Ale stejně - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Ještě jednou bych chtěl poděkovat za pozvání do 10 otázek pro…
Asi už jsem na sebe řekl všechno, snad jen nějakou neřest a tou je u mne určitě kouření, kterého se stále nemohu zbavit. Hodně jsem už kouření díky elektronické cigaretě omezil, ale té nikotinové se nemohu zbavit. Tak doufám, že jednou se obyčejné cigarety, i té elektronické, zbavím úplně.
Jinak tobě, ale i ostatním přeji hodně úspěchů a ještě jednou děkuji za pozvání.

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @milancholt

Ahoj u dalšího rozhovoru 10 otázek pro ... Dnešní host patří do mé oblíbené Twitter skupiny - Vstávám brzy, ale nevadí mi to. Kdo sleduje na Twitteru hashtagy #dobre_rano #dobrerano #dobjej, nebo je sám aktivně píše, měl by jej mít mezi svými following. Jeho ranní tweety jsou plné optimismu a #dobranalada. Že vám to po ránu chybí? A co vám brání začít sledovat @milancholt? Potom budete mít #dobrypocit.

1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro... A hned tě poprosím, představ se čtenářům.
Ahoj Jirko, potěšení je na mé straně. Již delší dobu sleduji tvé aktivity v tomto směru a obdivuji tě, takže být vybrán do elity pozvaných hostů ve tvých otázkách je pro mě jedinečná čest.
Ale zpět ke mně. Jsem kluk žijící v těle čtyřicátníka s mozkem dospělého. A teď si vyber že? Pocházím ze Žatce, což je město na severu Čech, toho času okres Louny. Zde jsem také získal mé celé vzdělání a výchovu od rodičů. Vojenskou službu jsem absolvoval částečně ještě v zahraničí (Bratislava) a pak v Žatci. V podstatě hned po vojně jsem se přestěhoval do Klášterce nad Ohří, což je město o cca 18-ti tisících obyvatel, na úpatí Krušných hor, v okrese Chomutov. Již několik let pracuji jako vedoucí pracovník ve výrobních společnostech, z čehož posledních 11 let u zahraničních společností, na pozici vedoucího výroby. Mými koníčky jsou práce všeho druhu. Vaření, zahrada, kutilství, moderní technologie v komunikaci (mobilní telefony) fotografování, rekreační sport, procházky se psem. V několika posledních letech i aktivity směřující ke zvýšení efektivity jako GTD, Lean,TPS, řešení problémů, jednání s lidmi a podobných aktivit, patřící do pracovních aktivit manažera. A v neposlední řadě Twitter. :-) Jsem nekonfliktní, přátelský, pro mnohé na první pohled nesympatický, přísný a pesimistický. Na druhý je to již lepší. :-) Jsem ženatý a mám dva velké syny.

2.) Mám pocit, že bylo řečeno vše, přeskočíme otázky 2-9 a dáme si rovnou závěrečnou. Tak to tedy ne, takhle lehce se z toho nevykroutíš! Zařadil ses, úspěšně, do Twitter skupiny #dobre_rano, #dobrerano #dobjej. Jak jsi se dostal k Twitteru?
A sakra a já myslel, že mi to projde:-)
Jen tak mimochodem, tohle je můj způsob humoru a kdo mě sleduje na Twitteru, asi ví a kdo ne, tak ať to zkusí. (reklamní okénko:-))
Kdy jsem poprvé kontaktoval Twitter vím přesně. Bylo to možná až magické datum 28.2.2009. Myslím, že jsem tenkrát někde viděl nebo četl nějakou informaci o Twitteru. Přiznám se, že asi tak rok a půl jsem ho skoro nepoužíval a stále jsem byl více aktivní na Facebooku, nebo pak i na G+. Postupem času jak přibývalo přátel a začal jsem dostávat i nějakou zpětnou vazbu, jsem ho používal stále více. A tak šel čas, až jsem jednou "sekl" nejdříve s G+ a pak ze dne na den taky s Facebookem. To neznamená, že bych tam smazal své účty, ale skoro vůbec je nepoužívám.
S přibývajícími twíty se mi Twitter více a více dostával pod kůži a dnes mohu hrdě prohlásit "jsem zdravě závislý". Asi neřeknu nic světoborného, že sociální sítě stojí a padají na lidech, které je používají a Twitter pro mě je, v porovnání s Facebookem, studnicí zajímavých lidí, kteří mají co říct. Dále, smysl Twitteru a jeho původní myšlenku v podobě 140 znaků, ctím jako nejlepší nápad a v zásadě nepoužívám žádné zkracovače a podobná udělátka. Pokud chci něco delšího sdělit, buď zprávu rozdělím, nebo napíšu takovou myšlenku na některý z mých blogů či mé stránky.
Jinak mé #dobrerano je spojeno s #dobranalada a vždy se snažím mít po dni #dobrypocit. To jsou hashtagy, pod kterými mě zcela určitě najdete.

3.) Zase jsi odpověděl na moji další otázku. Jak to děláš? Ale zeptám se jinak. Mezi tvé hashtagy patří i #leantip. O co jde?
Jsem vždy o krok napřed:-)
Hashtag #leantip je vlastně složenina "tipu v oblasti Leanu". Co je Lean? Lean je ve správném překladu štíhlá výroba. Více informací samozřejmě lze najít zde http://wp.me/32e1w, ale alespoň ve stručnosti.
Jde o to, najít plýtvání v procesu a toto plýtvání eliminovat. Jsem moc rád, že jsi toto téma zmínil. Lean pochází z Japonska a je velmi hojně rozšířen v USA. Já zastávám dvě role. V mé první roli je to životní a pracovní styl přemýšlení a konání. Ve druhé roli funguji jako propagátor Leanu v Čechách. Více také na @czechlean na Twitteru. Je to celkově fantastická metoda, která je u nás částečně rozšířena, ale sám cítím velkou bariéru k jejímu dalšímu šíření a to je jazyk. Proto se snažím propagovat lean česky a to i pomocí hashtagu #leantip. Jinak o leanu bych tady mohl psát dlouho, ale proto zde nejsme a tak pro více informací neváhejte využít a navštívit stránky věnované českému leanu.

4.) A teď jsi mi nenapověděl, jak pokračovat! Prohlížím si fotky na tvém Flicker účtu. Od jednoduchých momentek, fotek každodenního života, až po přírodu a krajinu, které jsou moc povedené. Jsi vášnivý fotograf a máš oblíbené téma?
No vidíš, nebudeš to se mnou mít jednoduché :-) a to jsme teprve u čtyřky.
Fotografování. Ano to je jeden z mých koníčků. Nejsem úplně vášnivý ani vytrvalý fotograf, ale fotím rád a fotím už docela dlouho. K focení používám nyní již postarší zrcadlovku Nikon D80. K němu mám celkem tři "skla" základní 18-135 pak zoom 70-300 a světelnou pevnou padesátku s 1.1.8D a pak už jen blesk. No pro někoho dost, pro mě taky, ale pro lidi co se v tom pohybují nic moc. Jak jsem již psal, fotím rád a to pro ten výsledek. Přečetl jsem několik knih o focení, to patří vždy k mým koníčkům, že nastuduji teorii a pak trénuji v praxi. Co fotím? V podstatě vše, krajiny, květiny, zvířata, lidi. Mám za sebou dvě svatby kamarádů, dál architekturu atd. Asi nejvíce a nejraději fotím statické objekty, ale z těch živých zase vylezou nejlepší momentky, takže je to individuální a asi záleží na chuti.

4a.) Když se podívám na tvůj Instagram, jsi podle mne taková "bílá vrána" mezi uživateli. Používáš pro svoje fotky minimálně filtrů, max. Lo-fi, X-Pro II. Je v tom nějaký záměr, nebo máš raději fotky, v takovém to, surovém stavu, bez dodatečných úprav?
Instagram jsem používal mnohem více v době, kdy jsem používal iPhone. Vzhledem k nepředvídavým událostem, jsem přešel z platformy iOS na WP7 a tím jsem ztratil možnost ho používat ve větší míře. Jsem zastáncem reálných fotografií. Takže filtry používám minimálně. Momentálně mám Instagram na iPadu,ale sdílení je poněkud krkolomné. Takže filtry jsou někdy pěkné, ale často je jejich použité hodně nešťastné a tak se tomu snažím vyvarovat. Jinak můžu ty fotky rovnou malovat vodovkama. :-)

4b.) Zkoušel jsi fotit i na negativ?
Když jsem byl děckem, tak jsme doma měli všechny věci na vyvolávání fotografií. Bylo to super zavřít se do koupelny, rozsvítit červené světlo a pozorovat, jak se na kusu papíru vyvolává fotka. To se mi líbilo. Je pravda, že za mých mladých let nic jiného neexistovalo a tak jsme fotili na film. Takže jsem na negativ taky fotil. Dneska si na to člověk už ani nevzpomene :-) Ale nedávno jsme koukali doma na fotky (papírové) a je tam spousta fotek focených na film. Takže dnes už ne. To bych se asi nedoplatil. To je výhoda elektronické fotografie. Takže vlastně lenost přemýšlet a fotografování si pořádně připravit.

5.) A teď něco ze soukromí. Rodina?
Něco jsem již zmínil na začátku. Letos nás čeká porcelánová svatba. Máme dva syny, jeden je maturant a druhý prvním rokem na průmyslovce. Pokud se vše podaří, tak ten starší bude první vysokoškolák v rodině, takže máme právo být hrdí. A samozřejmě nám dělají radost. Jinak v hektickém životě je pro mě rodina velice důležitá a můžu s klidným svědomím říci, že je vlastně na prvním místě. V rámci různých metod na zvýšení efektivity beru rodinu a domov jako místo, kde dokážu nabít baterky a také tak zvaně ostřit pilu. Více ze mě asi nedostaneš :-) přeci jen jsem ze soukromí prozradil už dost;).

6.) Jsi kutil?
No myslím, že ano. Kdysi jsem dokonce používal i tuto přezdívku. Bavilo mě dělat se dřevem a tak,  když jsem byl mladší, udělal jsem dětem nábytek do pokojíčku, a v bytě nějaké práce ze sádrokartonu. Jinak jsem byl vychováván tak, abych uměl alespoň od všeho trochu, to znamená "devatero řemesel, desátá bída" znáš to.  Ale jo, na baráku si dokážu udělat skoro všechno sám. Auta nejsou moje silná stránka, tam mi stačí, aby vše fungovalo. Práce se dřevem mě neopustila, takže tesařina a truhlařina je mi asi nejblíže.

6a.) Znáš a sleduješ Kutyil s.r.o.?
No vidíš, to vidím prvně:-) takže ne, ale kouknu se, díky za tip.

7.) Když už nastane situace, že se díváš na televizi, jaké pořady vyhledáváš?
Nejoblíbenějším programem u mě je ČT2. My máme doma příjem jen přes settopbox a tak chytáme jen dva duplexy. Ale nám to stačí. Nicméně nejsledovanějším programem jsou zcela jistě dokumenty. Přírodopisné, technické, naučné. Občas se rád podívám na pěkný film. Otázka je, co je pěkný film...? Také sleduji českou tvorbu, české seriály. Jsem dost patriot a myslím, že česká kinematografie je velice bohatá a vybere si každý.

8.) Každý kluk chtěl být popelářem, dobrodruhem a bůh ví, čím ještě. Čím jsi chtěl být jako kluk?
Zajímavá otázka. Protože jsem vyrůstal mezi zvířaty, na polích a zahradách, tak mě to vždy táhlo tam. Pamatuji si jako dítě, když se nás ptali ve škole, tak jsem vždycky říkal, že chci dělat zvěrolékaře. No vidíš, vlastně když si na to takhle vzpomenu, tak celý život si stanovuji nějaké cíle a vlastně se mi je daří plnit. Nakonec jsem skončil o úroveň níže, vystudoval jen zemědělku, obor zootechnik a v podstatě od školy jsem se tomuto oboru nevěnoval. Ale zvířata mi byla, jsou a budou vždy blízká a mám je rád. Tak a dnes dělám manažera v automotive. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.

8a.) A máš nějaké zvíře aspoň doma? ;)
Jasně. Máme psa, tedy pejska, Yorkšíra. Je to naše zlatíčko. Jinak jsme toho měli spousty, a kdybych bydlel na vesnici, tak jsou to určitě slepice, možná kozy, králíci.

9.) Jaro, léto, podzim, zima?
Mé pořadí:

1. Jaro - to je prostě nejkrásnější, nejzelenější, nejmladší, nejodhalenější, nejbarevnější, prostě sexy období
2. Podzim - obrovská úleva po teplých letních dnech a plno krásných barev, uvolnění a odpočinek
3. Léto - nerychlejší oblékání v roce. Stačí ti jedna věc a jsi oblečený
4. Zima - nejhezčí na zimě je čerstvý sníh

10.) No, a je konec. :) Děkuji ti, že jsi přijal pozvání a za milý rozhovor. A samozřejmě nesmí chybět tradiční, poslední otázka - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Upřímně, obdivuji úsilí, které věnuješ těmto rozhovorům. A všem dalším sděluji " važte si práce Jirky a otázek, které Vám položí, není to vůbec žádná legrace". Já děkuji za pozvání a bylo mi ctí.
Na závěr: Mé životní motto je o tom, že člověk se má chovat tak, jak chce, aby se ostatní chovali k němu. A druhé je, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Tolik vše ze severu Čech.

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @Bydzis

Ahoj, jako každou sobotu, vás vítám u pravidelných rozhovorů 10 otázek pro ... Lze spojit malování, tvrdou hudbu, silnou motorku a moderní technologie do jedné osoby? Na to jsem se snažil najít odpověď s mým hostem. A když máme tu zimu, tak začneme pěknou zimní fotkou. :)

1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rovnou tě poprosím, představ se čtenářům.
Jmenuji se Luděk, ale pro všechny jsem Lůďa, Novák je výtvaný umělecký pseudonym. A pro někoho Bydžis, to je na dlouhé vysvětlování. Bydlím na Lounsku a tak nějak přemýšlím co bych o sobě napsal, abych to nepřehnal. Někdo je extrovert a ventiluje stále do okolí své pocity a myšlenky i když to zrovna není vhodné. Jsem na tom opačně. Mám rád své soukromí, rodinu, přátele a moc o sobě nepíšu nikde do detailů. Ale o své práci bych mohl něco napsat. Stále si myslím, že je mi dvacet a chovám se (někdy) také tak, ale je to už jednou tolik. Narodil jsem se v Praze, po čase se naše rodina přestěhovala na venkov. Na domě bylo vždy co dělat a díky tomu jsem se naučil věci, které bych ve velkoměstě ani neviděl. Jinak vše klasika, žena, kterou bych neměnil za nic na světě, dvě děti, pes a hromada příbuzných.
V současné době pracuji jako technik  údržby a starám se o elektrotechnická zařízení a pokouším se je opravovat, někdy i s úspěchem. (se směji). Problematiku robotů a CNC mašinek z Japonska nebudu popisovat, bylo by to opravdu nadlouho a ty zkušenosti jsem získával dlouho a pracně i v zahraničí. Předtím jsem pracoval jako vedoucí údržby pro jinou firmu, ale po pár letech jsem raději společnost, která požírala sama sebe raději opustil. Měl jsem možnost díky předchozí skvělé práci procestovat celou Evropu a dokonce i Mexiko, kde má nejmenovaná automobilka mateřskou firmu. Pro někoho by to byla cesta s funkcí dolů, pro mě osobně to byl jako pro člověka postup  vzhůru. Časem jsem si ujasnil, co vlastně chci dělat.

2.) Na Twitter-u máš v BIO uvedeno: Artist Painter, tak jak to je?
Před deseti lety jsem uklízel své modelářské náčiní a kamarád říkal, hele ty máš airbrush. Já říkám, ne to je americká retuš. A on na to, že se s tím maluje, nejen modelaří. Tak jsem to zkusil na vrata od garáže, pak na jeho motorku a za čas se mi nahromadilo plno plechů, přileb, kapot a také jsem pobíhal po zdích a maloval a maloval. A časem ani nestíhal. Jsem realista a tak jsem dělal obrazy podle fotografií, portréty, lebky a nesmysly co každý chce dokola. Už mě to moc nebaví, ale po práci občas něco fouknu. Založil jsem v roce 2003 AIRnews.cz, psali jsme jako tým o airbrush technice malování, točila se instruktážní videa. Když jsem web po letech přenechal jiným, za rok se mi po psaní o novinkách z této branže stýskalo, takže jsem také redaktorem českého Airbrush Magazínu. Pomáhá nám s tím spousta lidiček, vyřizuji emaily ze zahraničí, překládám, nestíhám, pobíhám, domlouvám...
A do toho se ještě rád vracím k olejomalbě, přeci jen malba na plátně nás všechny přežije a umělci jsou slavní až po smrti. Takže si doma pro děti pár kousků nechávám, co kdyby. Mám za sebou pár výstav. Nejprve to bylo pod širým nebem, kde jsem pozval pár takových umělců a přátel jako jsem já, opil jsem je a nakonec každý domů odcházel s obrázkem. Kdo vystavuje venku na stromech a maluje realistické portréty? Ano, udělat obličej je daleko těžší nežli krajinka. Ale beru to jako výzvu. Pak jsem začal vystavovat oficiálně, zajímají se o mě noviny, pár známých tváří, kteří tomu možná rozumí. Poslední výstavu jsem měl na Peruci, namaloval jsem Oldřichův dub, Boženinu studánku, České Středohoří a pár dalších památek. Zatím jen pozitivní ohlasy…udělat portréty dětí, aby je poznali rodiče je daleko náročnější a to dělám jen na zakázku.

2a.) Jak ses dostal k malování?
Nejprve to bylo kreslení tužkou, stále jsem měl po ruce skicák a něco kreslil celé dny a později mi řekli, zkus to se štětcem. A tak jsem přešel postupně od akvarelu k olejomalbě. Je náročná a člověk o ní musí něco vědět, pokud tuto techniku chce používat. Vnikla spousta děl, která kamsi zmizela, většinou u známých. Dokonce jsem na základní škole vyhrál pár soutěží. :)

3.) S malováním je spojen poslech hudby, jaký styl je ti nejbližší?
Na vojně jsem v devadesátých letech čichnul více k muzice. A i když jsem pouhým absolventem lidové školy umění, tak jsem si zkusil i trochu více muziky než jsem plánoval. V začátcích to byl klavír, pak harmonika a pak přišla basa a kytara. A jelikož jsem fanoušek rockové hudby a skoro celý život vlasatá „mánička“ tak jsme založili deathmetalovou kapelu Liquidator. Potom to byla hudební produkce na živnost, s Kreditem jsem hrál na klávesy a po pár letech jsem ukončil kariéru s grunge kapelou „Nespadli jsme z nebe“. Na ta vystoupení se zapomenou nikdy nedá, prostě si těch pár minut slávy musí prožít. Kytary šli na hřebík a tak jsou doma jen Yamahy syntíky, žena na španělu a dcerka na flétnu. Ale ten nářez Iron Maiden, Helloween, Metallica, Gamma Ray a Black Sabbath poslouchám stále.

4.) K tvrdé hudbě patří motorky, propadl jsi jim i ty?
Ano, když už jsem zmínil slovo Yamaha, tak bych ještě rád o jiných Yamahách. Nejprve to byla Yamaha Virago, odporný chopper, teď je to silniční pila FZR1000 a čeká s námi na jaro. Motorek bylo za těch 25let přesně 53kusů v mojí garáži. Střídal jsem je jako ponožky. Od 15 to byl pionýr, Simson, Zetky, Jawy 250, 350, MZ pekelné dvoutakty z DDR, jeden pérák veterán, pak Guzzi, KLR500 Kawa, Bandit GSF1200 a mnoho dalších. Doma si mysleli, že jsem motorkami posedlý. Posledních 5let už jsou to jen tři, takže se klidním. Na srazy v okolí jezdíme pravidelně, známe se všichni moc dobře a je to bezva motobanda.
Ale až se nabažím těch čtyřválců, tak bych si jednou chtěl koupit motocykl mých snů. Je to Enfield. Dělá se v Indii, vozí do Česka, je to takový klasický veterán s novou technologií. Vypadá skoro jako stará pětistovka Jawa, takový anglický styl, červená, linkování, chrom, budíky a nádherný zvuk. Třeba na stará kolena dám pokoj a bublavý  jednoválec mi bude stačit.

5.) Zatím samé chlapské zájmy, co třeba sport?
Odmalička to je jednoznačně fotbal. Čutali jsme od šesti let jako žáci a zůstal jsem u toho poměrně dlouho. Nové kopačky ze západního Německa značky Adidas mi udělaly větší radost než dnes dětem nový PlayStation. Takže lítat po hřišti za míčem mi stačilo a byl jsem do něj totální blázen. Vždy po zápase je člověk tak příjemně unavený.
Dnes už fotbálek nehraji, ale rekreačně si pinknu tenis a mám novou úchylku-kolo. Kolo je skvělý vynález, dopraví Vás do práce, nežere benzín a šetří životní prostředí. Občas mám strach z těch aut, která jezdí kolen jako šílená, s rodinou hlavně využíváme cyklostezky na okolí. Na tuto sezónu jsem si místo horského pořídil silniční speciál, už se těším, až ohřejeme galusky. Občas skočím do posilovny, abych nezakrněl, ale opravdu nejsem typ, budující svalstvo na obdiv a baštící Creatin. Ti kluci narcisti jsou mi trochu k smíchu. Spíš se zaměřuji na to, abychom nejedli ty hrůzy, které na nás číhají na každém kroku a ve fitku si protáhnu svaly, které před den zahálejí, třeba záda a břicho.

5a.) Fotbálek, kolo, to jsou zejména sporty, když není sníh. Ale co v zimě?
Kromě toho jezdíme společně, celá rodina, a půlka příbuzných na lyže. Bez zimní dovolené si to neumím ani představit. Kdo jezdí na hory, ví, o čem mluvím. Když se povede sníh, počasí je to snad někdy lepší než v létě. Krkonoše a Jizerky jsou úžasné. I na konci léta si bereme batohy a týden volna, abychom se pokochali tou krásnou přírodou. Poslední dva roky se mi zalíbilo prkno, zatím jsem si nic nezlomil, takže jsem mezi tou mládeží nejstarší snowboarďák v Bedřichově. Ale bez přilby bych na to nelezl, a doporučuji ji všem na lyže i prkno. Oceňuji, že je jinde v zahraničí povinná.

6.) Ke sportu patří i zdravá výživa. Co má @Bydzis rád?
Jsem zarytý nepřítel fastfoodů, CocaColy, hranolek, přepáleného oleje, langošů a blivajzů rychlého občerstvení. Jinak ale sním všechno, co se dá, od krevet, po tortillu, šneka nebo všech druhů zeleniny. Teď v kuchyni šílím se zázvorem a brokolicí.
Žena nám vaří opravdu dobře, a když můžu, rád jí pomáhám. Je to lepší, než sedět v hospodě, nebo u televize.

7.) Jedna z klasických otázek prvních 10 otázek pro ... se týkala počítačového vybavení hosta. Jaké "železo" používáš?
Počítače mě provázejí už hodně dlouho, snad to ani nespočítám. Všechny ty osmibity od Didaktiku, Atari, 286, 386, 485, Pentia, MS DOS, WIN 3.1 a všechny ty hrůzy Microsoftu jsou dávno za námi, stejně jako mobily Dancall a Motorola. Děti mají dotykáče a tablety, žena svůj Asus s Ubuntu, ve kterém má recepty, fotky a pár dokumentů.
Už přes deset let, používám počítače od Apple. Když jsem si v roce 2002 zakoupil krásný iBook, byl jsem z něho nadšený. Byl krásný a je plně funkční doposud. Z operačního systému OSX Tiger jsem už nadšený nebyl, myslel jsem zprvu, že na tom nic nesvedu. Časem jsem pochopil, zamiloval se a postupoval dále, až se ze mě stala jedna z největších ovcí z okolí. Ale to říkám jen tak, protože moje důvody používat jablko jsou hlavně proto, že mi vyhovuje a…tak nějak jsem na Windows lehce zanevřel i když si myslím, že se některé verze povedli. Časem se tudíž doma uhnízdil iMac s OSX Leopardem a iPod na poslech.
Jako pracovní a stále výkonný pracovní stroj, který tahám všude používám MacBook, žádná jiná mašinka mi nedá 7 hodin psaní na baterku někde venku, jen jsem updatoval systém z Liona na Mountain Liona a trochu si zanadával. Kromě kancelářských věcí tu mám něco na grafiku, pár editorů a skvělé iMovie na domácí video. Takže asi mým nejvíce používaným programem jsou Pages a Numbers.

7a.) Když už jsme u Apple produktů, jaký používáš OS v telefonu? ;)
Když přišel Apple s iPhone, volba byla jasná. Takže to byl první model, pak skvělý 3GS a nyní mám fešáka iPhone 4S a o změně zatím neuvažuji. Když jsem domů přinesl nový iPad, myslel jsem, že bude ležet na stole a občas ho vezmu do ruky. Ale opak je pravdou a je denně využívaný, více nežli notebooky, děti na něm paří hry, žena si ho bere na gauč nebo pouští v kuchyni Videa při vaření. Prostě je to zařízení, které domácnost a celá rodina užije. I babičce jsme ukázali, kde jsou naše fotky anebo co je Google Earth.  Takže iPad je favorit i když jsem před jeho koupí uvažoval o Mini. Ale to bych musel být na něj sám a tahat ho všude. Jako rodinný stroj upřednostňuji velký iPad, ale to je věc názoru. O Cloudu, iTunes a práci s dokumenty v iWorks nemusím povídat. Využívám iCloud, je to skvělá věc, na blbiny je dobrý Dropbox a bez Evernote by to nebylo ono.

8.) Jsi i domácí kutil?
Díky své práci možná deformuji a doma mám stále nějaká zařízení na opravu. Nějak se profláklo, že ten chlap „to umí opravit“ a tak se to hromadí a hromadí. Už to omezuji, abych měl více času, jinak bych se utopil v nefunkčních mobilech, navigacích, laptopech, wifinách, tabletech, měničích a televizí.
Takže jsem už tu elektrotechniku nakousnul jako můj koníček. Ale je toho o hodně víc a stále váhám, jestli mám o tom psát nebo ne. Ale chtěl jsi mi položit pár otázek a měl bys vědět, co mě baví.

9.) Nějaké plány do budoucna?
Jak už jsem říkal, mám za sebou několik výstav. Příští výstavu chystám do půl roku, každý má zvěrokruh, ale já mám mrtvokruh. Dvanáct temných znamení doby a …ale nebudu předbíhat. Trochu toho deathmetalu je zapotřebí…
Každé znamení bude absurdní. Mám už utopeného Vodnáře, Blížence sešité k sobě drátem, tlející znamení Ryb, Lva okousaného od mravenců a odpěněnou Pannu, Kozoroh je ztělesněné zlo atd. Ale více na výstavě, bude to asi hodně kontroverzní, ale proč ne?

10.) A je tu konec. Ten je vždy nejsmutnější. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru a podělil se s námi o něco ze svého soukromí. A poslední otázka - Je něco, co jsi nám o sobě neřekl a na co jsem se nezeptal?
Dlouho jsem přemýšlel, proč tady na světě vlastně jsme. Asi jsem na to přišel. Jsme tu proto, abychom měli a vychovali naše děti v pořádné a slušné lidi. Až vyrostou, tak někdo půjde do důchodu a někdo si koupí další motorku…

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @Svrdlin

Ahoj, vítám vás u pravidelných rozhovorů 10 otázek pro ... Znáte ten pocit, kdy se vám podaří seznámit se s někým, jehož jméno, v dané komunitě, nese jméno kvality, zajímavosti, vědění, znalosti a dovednosti? Jsem rád, že se mi podařilo pro tento projekt zlákat Lukáše Gregora (@Svrdlin), kterého mohu těmito přívlastky určitě označit. Všichni jej znáte jako lektora a propagátora GTD, velkého fanouška Apple produktů, ale také jako vedoucího katedry ... Ale dost prozrazování, přeji vám hezké, dnes trochu delší, ale o to zajímavější, čtení.

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... Jsem rád, tak milý host, řekl bych Twitter celebrita, v mém seriálu ještě nebyla. Ale stejně tě, jako ostatní, nejprve poprosím, aby ses čtenářům představil.
Děkuji za oslovení a přehnané lichotky :) Žiji v několika rolích. Jako pedagog a vedoucí katedry působím na Fakultě multimediálních komunikací na zlínské univerzitě, jako lektor objíždím české, moravské i slezské kouty a šířím metodu GTD a otevírám diskuzi nad cestou k efektivitě. Rád píšu články (a v únoru by měla vyjít má pátá kniha), vedu web Mítvšehotovo.cz, ale pochopitelně mám také svůj osobní život a snažím se tzv. "ostřit pilu". Jde o koktejl rolí, kdy každá z nich je pro mě důležitá, inspirativní a vzájemně se obohacují. Nebudu ale zastírat, že někdy mezi nimi nastolit rovnováhu, zvláště neupozadit tu "pilu" a osobní rovinu, bývá složitější. Na Twitter biu mám i své další zájmy - svět Applu, vedle toho miluju literaturu, umění, přírodu, zajímám se o nová média a technologie, občas (možná bohužel) i o politické souvislosti současnosti.

2.) Tolik zájmů, tolik aktivit, tolik zajímavé činnosti, ani nevím s čím začít. :) Jak vznikl web Mítvšehotovo.cz?
Zrodil se souběžně s prvním českým vydáním stejnojmenného bestselleru Davida Allena o metodě GTD. Web byl zamýšlen svým způsobem jako podpora knihy, přání redakce však počítalo se širším rozpětím užitečnosti. Přesto první rok se nesl hlavně ve znamení různých pohledů na dílčí části metody GTD. Pomalu se rozšiřovala čtenářská základna, k růstu (dodnes stoupajícímu) napomohly nejen sociální sítě, propagace, více knih nakladatelství Jan Melvil Publishing, ale také citelné přepracování koncepce. Rozhodl jsem se po svém nástupu rozšířit záběr na problematiku efektivity, osobního rozvoje, také zdraví i komunikace a myšlení.
Poslední měsíce procházíme experimentem pouhých dvou textů na týden, ale má vize počítá právě s menší kvantitou, ale posílením kvality textů. S tím jde i ruku v ruce větší počet přispěvatelů, čili větší počet různých názorů, pohledů, zkušeností. Mám moc rád, a čtenáři to také kvitují, když napíše příspěvek i někdo naprosto mimo redakci, čtenář, podělí se o své vlastní zkušenosti a tipy. Je to pro nás všechny obohacující.

2a.) Toho jsem si právě všiml na začátku, kdy jsem na web Mítvšehotovo.cz narazil. Vysvětlování a výuka GTD metody podle knihy Davida Allena. Užitečné rady a praktické zkušenosti. Knihu jsem i vyhrál v jedné ze soutěží. Několikrát jsem se pokoušel přejít na metodu GTD, ale nepovedlo se. Je nějaká obecná rada, Jak na to?
Nabídl bych (zjednodušeně popsáno) tyto kroky:

1. Přečíst si knihu Mít vše hotovo nebo zajít na nějaké školení pro začátečníky - třeba to mé :)
2. Zvolit si do rozjezdu nějaký přívětivý a klidně i jednoduchý nástroj, ať už elektronický nebo papírový blok - a následně do něj vysypat všechny projekty, na kterých aktuálně děláš. Vypsat si je, jeden po druhém. V papírovém řešení klidně nejprve pod sebou, nebo rovnou co formulář/list to jeden projekt. Při tomto čištění by mohly pomoci myšlenkové mapy, nebo také začít svými rolemi - zamyslet se nad nimi a nad tím, jaké projekty/seznamy úkolů u té které role aktuálně máš.
3. Začít s GTD - čili začít používat inbox/schránku, zapisovat si hned vše, pomyslné míčky, které na tebe někdo, i ty sám, háže, vkládat je do schránky. Pro úplného začátečníka je dobré začít s odkládáním všeho, nejen úkolů, ale i nápadů, poznámek z komunikací… patří sem pochopitelně i e-maily, informace…
4. A pak už hezky postupovat dle metody: najít si každý den čas na alespoň jedno protřídění a vyprázdnění (!) schránky. A to podle diagramu v GTD a kam? Do předem vypsaných projektů - čili do aplikace k jednotlivým projektům, nebo do jednotlivých papírových formulářů/listů.

A ještě taková rada: začít s GTD znamená překročit určitou čáru, možná přímo vystoupit z komfortní zóny, každopádně jde o sadu určitých (a možná i nových) návyků - proto za vás metoda nic sama nevyřeší, neobviňujte ji. Důležitá je chuť, zapálení, vůle každého z nás.
Na Mítvšehotovo.cz se chceme (a už jsem s tím začali) zase více oslovovat nové, začátečníky, hledající. Zjistil jsem, že za tu dobu existence webu nám pak poněkud začalo unikat, že se čtenářská základna rozšiřuje o nové lidi a o ty, kteří třeba o GTD neví, nebo jen málo. Poněkud jsme žili s přesvědčením, že s naším stárnutím už vlastně "stárnou" i uživatelé GTD, a je tedy důležité psát spíše o pokročilých záležitostech spojených s metodou.

2b.) Vypadá to jednoduše, ale jak píšeš, je potřeba překročit tu pomyslnou čáru, která nás nutí dělat všechno podle vzoru, že musím udělat co nejvíc, co nejrychleji, abych na to nezapomněl. A to je asi ta největší chyba. Jak dlouho tobě trvalo, než sis na metodu GTD zvykl a tvá práce se stala efektivní?
Přesně jak říkáš, nejenže naše současná pozice může být notně neefektivní, stresující, můžeme k tomu dospět i díky metodám jako je GTD. Nejde však o chybu metody jako takové, ale o její nepochopení, nebo špatnou implementaci. Vím, o čem mluvím, protože sám jsem si tím (ehm, několikrát…) prošel. Díky GTD jsem se stal produktivnější, ale být výkonný, zvládat více za menší čas, být méně ve stresu, ještě neznamená, že jsem byl i efektivní. Poznal jsem to tak, že jsem i s GTD seděl nad prací od rána do večera. GTD pomáhá vyčistit hlavu, pomáhá mít systém, o který se lze opřít, pomáhá spojovat věci, které k sobě patří - jde o tzv. focus, zaměření jen na to, co zrovna v tu danou chvíli potřebuji, nic jiného mi nepřekáží, nic mě nezatěžuje.
Jenže k tomuhle stavu nedojdeme jen tak ze dne na den. Je však dobré jednou začít, klidně si párkrát "natlouct", vyhmátnout ty hranice. Mně pomohlo, že jsem pak k této metodě začal přidávat postřehy Stephena Coveyho (ostatně o tom je i třeba ZTD), že jsem začal pak více zkoumat fungování mozku. Cesta k efektivitě je dlouhá a nemůžu říct, že by byla končící, tedy, že bych už efektivní byl. Rozhodně nezažívám nějaké stresy z práce, vím, kde co mám, hlavu používám především na myšlení, ne jako skladiště, dokonce jsem se už odnaučil dlouho pracovat. Přesto bych to nepojmenoval jako dosažení cíle, protože já efektivitu spojuji také s klidem a harmonií, a tam ještě mám co dohánět... vybalancování všech svých rolí, zjednodušování, důraz na to důležité...

2c.) To stále natloukání, je zřejmě i můj problém. Zkouším, zkouším, nejde to, tak přestanu. A zase znovu. :) Zatím jsem tedy ve stavu - stále na začátku. Ale ono to není jen o tom, utřídit si priority v práci, ono to chce mít hlavně na začátku čistou hlavu, směr a cíl. Tedy aspoň tak si to představuji já. Jak probíhá takové školení pro začátečníky? Alespoň hrubý obrys. :)
Školení pro začátečníky dělám buďto vnitrofiremní, nebo otevřená. V prvním případě bývá "stopáž" poměrně flexibilní, záleží na požadavcích firmy. U otevřených školení pracuji s modelem 10:00-17:00, přičemž je tam pochopitelně polední pauza a pár drobných přestávek k nadechnutí :)
Cíl školení GTD pro začátečníky spočívá v tom, abych účastníkům tuto metodu nejen představil (dost z nich o ní téměř vůbec neslyšela), ale zasvětil je i do jednotlivých fází. Metodu trochu ohýbám, doplňuji o další tipy a techniky, které mohou s GTD koeexistovat. Vyústěním má být to, aby účastník nejen fungování metody pochopil, ale aby chápal i její smysl, význam, možnosti a také její omezení. A aby mohl hned v následující den GTD používat. Nicméně stává se, že účastník si myslí, že GTD za něj i problémy vyřeší - je to jen pomocník, metoda, ne ten, kdo má něco vyřešit. Pokud účastník nemá dostatek vůle a sebedisciplíny, žádná metoda mu nepomůže.

3.) O GTD bychom si jistě mohli povídat ještě dlouho, ale navrhuji toto téma opustit. Jsi vedoucí katedry multimediálních komunikací. Dřív se nová média nevyučovala a máme v naší zemi spoustu kvalitních lidí v tomto oboru. Jak vlastně vznikl termín Nová média?
Abych to upřesnil: jsem vedoucím Kabinetu teoretických studií na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Multimedia a nová média, na které se ptáš, jsou dva odlišné pojmy. Zůstanu-li u otázky, nová média se v podstatě rodí s avantgardním uměním, v našem prostředí je jedním z klíčových lidí (v oblasti filmu, o který se zajímám) například Alexander Hackenschmied, osobnost, která ovlivňovala avantgardní a potažmo experimentální umění následně ve Spojených státech. Nová média, kdy se bavíme i o interaktivních instalacích, inovativním využití obrazu, zvuku, rozpohybování fotografií, nacházela podporu právě i ve Zlíně - Baťa totiž nebyl významný jen pro podnikání, ale obrovským způsobem i pro naši kulturu. Nová média pak dostávají nový, citelný rozměr s příchodem počítačů, respektive s jejich rozšířením. Můžeme k nim připočíst i videoart. Já osobně k tomuto odvětví umění nechovám nějaké velké sympatie, abych byl přesný, respektuji jej a jsem rád, že něco takového je a vzniká, sám jsem ale vlastně konzervativnější, experiment a tzv. nenarativní kinematografie mě neoslovuje a vlastně ani moc nebaví. Mám prostě rád příběhy :) S využitím nových médií se můžeš setkat třeba na olomoucké Přehlídce animovaného filmu, letos v prosinci tam byl představen i netart, spojování animace s internetem.
(Nová média mají však ještě další rozměr - v kontextu mediálního světa znamenají především využití internetu, sociálních sítí při komunikaci, šíření informací atp.)
Naše fakulta pod název multimediální schovává i výše popsané, například vznikají zajímavé projekce na budovách, i u studentů animace cítím čím dál větší sklon experimentovat, obecně však název zahrnuje různé druhy umělecké činnosti a výroby - od návrhů a výroby bot, oděvu, přes průmyslový a prostorový design, fotografii, grafiku, až po audiovizi a animovanou tvorbu. Součástí fakulty je ale také ústav marketingových komunikací, který s těmi uměleckými obory spolupracuje.

3a.) Děkuji za vysvětlení. :) Jak se člověk stane vedoucím Kabinetu teoretických studií a k vyučování multimediální komunikace vůbec?
To kdybych věděl... :)
No... pokud bych měl lovit v paměti, začal bych určitě tou výukou. Působil jsem jako interní doktorand na katedře filmové vědy v Olomouci, přičemž jeden z našich pedagogů občasně vyjížděl povídat o historii animace právě do Zlína. Na jeden z termínů nemohl, tak mě tam vyslal, povídal jsem tenkrát o svém oblíbeném studiu Pixar, o kterém připravuji disertaci. Následně mě coby náhradu za sebe vyslal ještě jednou, možná dvakrát, každopádně jsem tam začal zapouštět drobné kořínky. Vedoucí ateliéru animované tvorby a paní děkanka fakulty mě požádali, abych nejezdil jen tak nárazově, ale pravidelně, měl své předměty a působil tam jako externista. Snad po půlroce, nebo po roce, vidíš, mám už mezery, mě přijali jako interního pedagoga. Přeci jen - učil jsem tam dost předmětů, všechny tzv. "áčkové", seděl v komisích při státních závěrečných zkouškách, taky při přijímačkách.
Ani jsem se coby internista dlouho neohřál a řešila se situace změny vedoucího katedry, která zajišťuje veškerou výuku teoretických předmětů na fakultě (mimo ústav marketingu). Přijde mi, že na moji hlavu padá důvěra - mně někdy až z nepochopitelných příčin - dost často, a tak jsem se do čela této katedry postavil. Díky vedoucí pozici můžu nahlížet do fungování veřejného školství, přiznávám, je tam mnoho věcí, které by si zasloužily inovovat, změnit, zrušit, ale zdá se, že politikům spíše vyhovuje stav, kdy školy a vzdělanost obecně bude jen takovým "slepým střevem" státu - protože vzdělanější občané jsou pro ty nahoře také více nebezpeční, méně důvěřiví, mají více informací, lépe s nimi mohou pracovat a určitě se nenechají opít předvolebním gulášem.
A proto si mnohé deziluze z fungování školství léčím samotným učitelováním - komunikace se studenty mě baví, je skvělé se potkávat s nimi na chodbách, ve třídách, navíc mě pořád pohání fakt, že jsem "bažant", mám toho tolik co doplňovat, vylepšovat! A to mě těší.

3b.) Znamená to, že jsi vystudovaný divadelník, nebo filmař?
Studoval jsem bakalářské, následně magisterské studium na katedře dějin a teorií dramatických umění. Katedra je součástí Filozofické fakulty na olomoucké univerzitě, učil jsem se o historii divadla, filmu, ale taky literatury. Součástí je pochopitelně i teorie všech oborů - což samo o sobě může znít jako nuda, ale nenech se zmýlit. Často jde spíše o živý organismus, inspirující debaty, analýzy děl napříč divadlem, filmem a literaturou. Takže jsem teoretik, ne praktik. Ale zakotvil jsem na fakultě ve Zlíně, která vychovává praktiky, za což jsem moc rád, baví mě to. Povídat si o filmu jen s teoretiky by pro mě nebylo to pravé, sám se necítím být dostatečně kvalifikovaný vědec. Zato učit o historii i o filmové řeči lidi, kteří toto vše mohou uplatnit i při tvorbě svých vlastních filmů, to je výzva, to mě baví. Proto má práce obnáší i vedení absolventských projektů, už nejen teoretických prací (diplomek), ale také filmů. Sice nemůžu moc pomoct s technickou stránkou věci, ale alespoň zafungovat jako dramaturgický dohled, člověk, který má přeci jen nakoukány stovky filmů.

3c.) Netluče se trochu "Kabinet teoretických studií" a "... fakulta, která vychovává praktiky"? :)
Teď to bude vypadat, že lobbuju za ten "svůj svět", ale rozhodně netluče. Pokud chce někdo zůstat amatérem, což nyní neberu jako zlý stav, nechť se bez znalostí a broušení řemesla obejde. Pokud chce jít dál, ruku v ruce se zdokonalováním řemeslné stránky tvorby jdou i vědomosti - přehled například o tom, proč a jak která barva působí, jak umět využít ten který aspekt filmového jazyka (třeba střih), znát dějiny a mít přehled v současné tvorbě. Nejde o nějaké slepé memorování, jde o vhled do světů, které tady byly a které tady jsou.
Víš, studenti na Filmové škole ve Zlíně, kde jsem také učil, než ji uzavřeli, mnohdy vzhlíželi třeba k Tarantinovi, povídali mi o něm, jak je originální, ukazovali konkrétní pasáže, které dokonale vymyslel. Ale Tarantino je mistr právě v té "teorii", nakoukal stovky - možná tisíce - filmů, dokáže se jimi inspirovat, de facto je vykrádat a spojovat již vytvořené úseky do nových souvislostí. Moderní film vyrostl i díky tomu, že se ti pánové a dámy setkávali v kině, nad filmy debatovali, psali o nich, nebo si o nich četli. Takový Scorsese není jenom praktik, umí hodiny a hodiny obdivně povídat nad dějinami kinematografie. A umí si z ní brát to, co mu vyhovuje. Když pronikneš do "teorie" filmu, zjistíš, jak může mít sledování filmů další rozměr - rozeznáváš vzájemné odkazy, citace, vycítíš záchvěvy nových postupů a technologií.
Jen upozorňuji, že samozřejmě i ta teorie má svoji odvrácenou, pro mě vlastně tu nudnou, tvář - znám analýzy, u kterých má člověk dojem, že spíše čte směsici fyzikálních zákonů a chemických vzorců, než zamyšlení nad takovým živoucím organismem, jakým film je. A toto vše platí pochopitelně i o dalších uměleckých oborech - fotce, oděvu, designu, hudbě...

3d.) Už tomu rozumím! Není nad jasný výklad. Jestli takto přednášíš svým studentům, už chápu, že jsi se stal vedoucím Kabinetu .... :) Někdy mám pocit, že někteří jedinci studují, aby nemuseli pracovat, rodiče se o ně postarali a užívají si studentský život. Ale to jistě není problém tvých studentů, ti vědí, co a proč studují, že? Jsi oblíbený profesor? Nebo si někteří studenti myslí, že po nich chceš víc, než si oni od studia představovali?
Upřímně, nedokáži říct, kolik studentů opravdu ví, co a proč studuje, troufám si však tvrdit, že i na naší fakultě, jako kdekoliv jinde, se najde ne zrovna malé procento těch, kteří se stále ještě hledají (v tom lepším případě), nebo se ještě nezačali hledat, nebo dokonce zjistili, že to není pro ně to správné. Na užívání si studentského života nevidím nic zlého, pakliže se s tím pojí i radost a chuť být součástí samotné školy. Netvrdím ale, že na jejich místě bych za svoji školu "kopal", že bych byl naprosto spokojený. Různé nešvary z naší strany, ze strany pedagogů a vůbec školství, vidím, a protože nejsem zase tak daleko od doby, kdy jsem sám na vysoké studoval, jsem na ty nešvary asi citlivější.
Toto je téma na velkou diskuzi, stojí tu zdánlivě proti sobě dva světy - student vs. pedagog, ale doplnil bych jej ještě o ten svět, který studenti tolik nevnímají (a učitelé raději nechtějí moc vnímat), nazval bych jej "administrace". České školství nemá zrovna dvakrát nejlepší vizitku ve světě, potřebovalo by citelně reformovat, projít minimálně aspoň evolucí, když ne revolucí, přesto bych to nesváděl jen na pedagogy. Na vysoké škole je to ještě poměrně dobré, na základních a středních školách bych působit nechtěl. Ta míra byrokracie, ale současně také nevděku ze strany žáků - a zejména společnosti, přijde mi neférová. Vím, že nejvíce nás naučí život sám a že k profesionalitě nás nutně nemusí přimět studium, na stranu druhou ve vzdělávání vidím jednu z těch nejvlivnějších komodit společnosti (spolu s kulturou), něco, co není prchavé, co ovlivňuje směr a budoucnost země. A tím se dostávám k pojmu efektivita, protože ta je právě o dlouhodobosti, o kvalitě, nikoliv o tom (jak se mylně lidé domnívají), udělat více práce za málo času, vydělat více peněz za méně práce. To jsou jen určité povahové rysy efektivity, ale základ spočívá v budování hodnot, kvalit a jejich životaschopnosti.
Studium bývá mnohdy vnímáno skrze počet nasbíraných kreditů, skrze to, jakou známku jsem dostal u státnic, ale tohle jsou jen (zatím stále nutné) systémové formality, to není studium v pravém slova smyslu. Já si pod ním představuji duševní a mentální otevřenost - otevřenost inspiracím, otevřenost diskutovat a také chuť něco poznávat, vědět, znát, umět to "prodat", uplatnit ve své praxi. Znám řadu pedagogů i studentů, kteří tuhle vizi studia žijí, znám ale řadu takových, který zůstali někde mimo. Dokud nebude stát chtít mít vzdělaný národ (a poslední dekádu opravdu dělá vše pro pravý opak), dokud nebudou kladeny na pedagogy vyšší nároky (úroveň vzdělání, schopnost učit), ale současně s nimi i navýšeno ohodnocení, do té doby nebudou školy pracovat výhradně jen se studenty, kteří opravdu chtějí a dokáží studovat a do té doby se i společnost bude dívat na pedagogy jako na státní zaměstnance, kteří mají plno prázdnin. Mimochodem, tohle mě taky docela mrzí, lidé si neuvědomují, že ty prázdniny nejsou prázdniny, je to normální dovolená, na kterou má ze zákona právo každý, jen my si ji musíme vybrat v ty letní měsíce. A že vlastně to není ani pořádná dovolená, protože někdy se na tu celoroční výuku musíme připravit. Navíc - v kontextu vysokého školství - má práce nespočívá jen v tom, že učím, ale taky že se vzdělávám, že "musím" psát, odborně působit i jinde...
Promiň, rozpovídal jsem se.
Abych tedy odpověděl :) Těžko se mi posuzuje, jak moc jsem nebo nejsem oblíbený, ale dělám si co dva roky takový rozsáhlejší průzkum přes anonymní dotazníky a vychází mi to zatím docela dobře :) Je mi těžko na tuhle otázku odpovídat, navíc oblíbenost může být velmi ošemetný pojem. Jsem oblíbený proto, že je v hodinách sranda, nebo že nekladu velké nároky? Nebo jsem oblíbený proto, že umím být také přísný a hodně naučím? Záleží, co ti studenti chtějí, podle toho pedagoga posuzují. Trošku se vymluvím z otázky tím, že já sám sebe vnímám jako pedagoga začátečníka, hledače, zkouším, teprve rozpoznávám, co a jak dělat, teprve si rozšiřuji své vědomosti a také se teprve učím klást větší nároky.

4.) Rozpovídal ses hezky, ale myslím, že to nevadí. Ale stejně, je mi líto, že se tento rozhovor, zřejmě, nedostane k povolaným uším, které by tvým slovům naslouchaly. Mezi čtenáři je mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří s tvými slovy budou souhlasit. Teď opustíme akademický svět a vrhneme se na literaturu. :) Možná to bude zasahovat do předešlých otázek, ale řekni mi, jako neznalci, o čem jsou tvé knihy?
Mám na kontě zatím čtyři, tematicky rozdělené na oblast IT (Apple) a animovaný film. V té první oblasti jde o příručky, obě vydal Computer Press a obě jsem psal z pohledu laika, obyčejného uživatele, nejsem žádný ajťák. První kniha se věnovala práci s iPadem, druhá představuje svět operačního systému Apple úplným začátečníkům. Psaní mě bavilo, ale i když byly nabídky, do podobných projektů jsem se pak už odmítl pustit.
Zbylé dvě knihy, obě lze zdarma stáhnout z mého webu, pojednávají o animovaném filmu. První z nich, Základy analýzy animovaného filmu, vznikla z potřeby postihnout nahlížení na filmový jazyk v kontextu animované tvorby. U nás v lednu letošního roku vyšla zásadní publikace Umění filmu, z ní (z anglicky psané verze) jsem v mnohém vycházel, ale zjednodušeně řečeno jsem metodologii a pojmy překlopil a aplikoval na animaci, udělal více jak čtyři stovky screenshotů s popisky, demonstroval například práci s kompozicí, s barvou apod. Druhá kniha vychází z mého dlouhodobého zaměření na americký animovaný film, zvláště na tvorbu Walta Disneyho. Jde o první díl, který se věnuje klasické a současné 2D produkci, nyní mám "ve výrobě" díl druhý, který se naopak zabývá počítačovou 3D animací, s důrazem na studio Pixar. A abych to ještě trošku upřesnil, v centru pozornosti nestojí technologie a ani animace jako taková, ale tzv. typologie postavy, zabývám se tedy například tím, jaké potřeby postavy mají, co pohání jejich jednání, jestli Disney či Pixar vypráví spíše o dětech, dospívajících, dospělých...

4a.) Nejsi spisovatel, aby sis jednoho dne sedl a napsal knihu. Jak tě napadlo, nebo proč jsi naspal tyto knihy? Bylo to z důvodu, že podobná publikace chyběla na našem trhu, nebo sis prostě řekl: "Mám zajímavé téma, zkusím vysvětlit čtenáři, jak to funguje"?
U publikací pro Computer Press to bylo tak, že mě oslovili a já na nabídku kývl. Vznik knih o animovaném filmu souvisí s mým profesním zaměřením a působením na akademické půdě. Jak jsem již říkal, samotná výuka je jen část mého úvazku, povinností pedagoga. Tou druhou půlkou je vědecká, tvůrčí činnost. Základy analýzy animovaného filmu vznikly jako podpůrný a učební materiál do nově vzniklého předmětu o analýzy animovaného filmu, ale listovat si knihou může i naprostý laik - nedávno o učebnici byla v odborném periodiku Homo Felix (Slovensko) publikována recenze a ta pravě na tuto její přednost upozornilo, což mě moc potěšilo. No a kniha o postavách souvisí i s tím, že se uceleně o typologii postav ve tvorbě společnosti Disney a Pixar nic nenapsalo. A navíc jde také o určitý odrazový můstek k ještě komplexnějšímu textu, knize, která vyjde v roce 2013 a bude se zabývat poetikou studia Pixar.

4b.) Když nakladatelství někoho osloví, znamená to, že už má za sebou nějakou publikační činnost. Jak to bylo u tebe?
Bylo to na základě doporučení a na základě mé dlouhodobější (tehdejší) spolupráci s webem MůjMac.cz, kam jsem psal poměrně často uživatelské recenze na aplikace, ale také o některých aspektech užívání a práci systému od Applu.

4c.) Lze typologii animované postavy srovnat s typologií fyzického člověka, filmové, divadelní postavy?
Ano, do značné míry. Člověk (a také ta postava ve filmu či dramatu) má nějaký konkrétní věk a nachází se v nějaké konkrétní fázi, vývojovém stádiu, přičemž pro každé takové stadium jsou typické specifické vlastnosti, projevy chování, potřeby. Postavy i normální člověk z masa a kostí patří také k určité sociální třídě, má různé typy motivací, vyžaduje a nechá se pohánět různými potřebami. Vycházím z psychologie osobnosti, ze základních definic, členění - a to vše aplikuji na animované hrdiny.
Rozdíl spočívá ale třeba ve stylizaci - ta je nejvíce vlastní právě animované tvorbě. Stylizace výtvarná (vzhled postavy), ale také pohybová. V menší míře toto lze uplatnit i v hraném filmu a divadle, ale animovaná tvorba je v tomto ohledu nejsvobodnější, nejméně spoutaná s realitou. A i proto může leckteré typologické znaky postav demonstrovat divákům odlišně. Tam, kde by hraný film musel použít třeba slovo, animace klidné pracuje s deformací těla, nadsázkou, až abstrakcí.

5.) Sahám do klobouku a lovím další téma. Příroda. Ochránce, konzument, místo na relax, místo, kde se dá schovat před průmyslovou revolucí?
Příroda mě fascinuje, jsme její součástí, i když mi přijde, že řada z nás dělá (byť i nevědomě) vše pro to, aby se od přírody vydělila. Velmi těžce se nám s ním komunikuje, málo nasloucháme, i svému tělu. Příroda nemusí být jen ostrov pro nacházení klidu a rovnováhy, může být nebezpečná - kupříkladu já miluju lesy, ale do džungle by mě jen tak někdo nedostal.
Věřím, že za rok touto dobou už nebudu bydlet v Bohumíně, ale na kraji malé vesničky nedaleko Zlína, kousek u lesa.

5a.) Je pro tebe příroda i zdrojem inspirace?
Ano a nemalým. Pokud mám se studenty sedět nad jejich náměty, scénáři i výtvarnými návrhy, bez inspirace v přírodě/přírodou se neobejdeme. Pokud mám hledat někde zdroj energie, byla by škoda odstřihnout přírodu. A protože se věnuji i efektivitě - bývá mi příroda velkým rádcem, snažím se co nejvíce vycházet z tzv. přírodních zákonů. Někdy je až s podivem, jak lze při školeních právě fungování v přírodě, různé cykly, ten řád, který vlastně nelze obalamutit, krásně aplikovat na to, čemu my říkáme efektivita. Jako jeden z příkladů může posloužit tzv. zákon farmy. Když to nyní hodně zjednoduším, lze říci, že pokud chci respektovat přírodní zákony, je potřeba se na sadbu třeba brambor pečlivě připravit, ti skutečně poctiví dokonce připravují půdu 3 roky! Je jedno konkrétní období, kdy lze sazenice do země dát, je jedno konkrétní období, kdy je lze sklidit. Pokud bych to přenesl na studium, o kterém jsem se s tebou již bavil, mají studenti (a měl jsem jej i já) domnění, že to sklízení lze ošálit. Na státnice jsem se učil sotva dva týdny - a to ještě lemplácky. Ale měl jsem zkrátka štěstí na otázky, nějaké vědomosti jsem stihl posbírat, ale i když školní systém oklamat lze (zkoušky jsem udělal), zákon farmy ne - zkrátka, má úroda, mé vědomosti nestály za nic. Byly to brambory, které by si nikdo nekoupil a nechutnaly by ani mně samotnému. Scházela tam totiž ta pečlivá příprava, průběžné učení, snaha tomu všemu i porozumět, nejen si to zapamatovat...

5b.) Patříš mezi lidi, kteří se snaží přírodě její dary vracet? Jak?
Netuším, jestli vracet... alespoň se snažím jí ubližovat co nejméně. Ale nejen že to není jednoduché, ale ani to v podstatě v dnešním způsobu života není ani zcela možné.

5c.) Aha, vysvětlím mé myšlenkové pochody. Měl jsem na mysli, jestli se třeba aktivně angažuješ v ochranně životního prostředí? Brontosaurus, Greenpeace, Děti země, Hnutí DUHA ...?
Ne, neangažuji, podepsal jsem nějakou tu petici, ale nejsem součástí žádné organizované skupiny. Netvrdím, že nikdy nebudu, ale nějak mi není dáno být stranický. Když jsem byl malý, chodil do kostela, stal jsem se ministrantem, ale ani tam jsem moc nezapadl. A už tehdy jsem vycítil, že mé místo není v nějaké konkrétní zformované skupině, ať jsou její ideály sebelepší, že mnohem raději společné zájmy či cíle sdílím napříč, že hledám ty konkrétní společné jmenovatele, neupisuji se skupině, abych poté "musel" sdílet kompletně vše, co hlásá.

5d.) A jaký je tvůj názor na podobná sdružení? Prospívají, nebo škodí přírodě?
Stěží lze vyřknout jeden soud nad všemi podobnými sdruženími, taky nemám tolik "dat" a ani vědomostí, které by mě k tomu opravňovaly. Jen velmi tiše a intuitivně si myslím, že přírodě jako takové neškodí, jen někdy mohou způsoby, jakými se dílčí aktivity provádějí či propagují, paradoxně škodit společenskému vnímání důležitosti přírody. Ne vždy dobrý úmysl může i v dobrý výsledek vyústit.
Ale protože cítím, že tahle má odpověď může být až příliš diplomatická, nebojím se určitým způsobem vyhranit - jsem ten typ člověka, který bude ve většině případů více na straně těch, kteří hájí zachování ekosystémů v přírodě, byť bude třeba stavba silnice dražší, než na straně těch, kteří budou lobbovat za ekonomický prospěch civilizace, ale na úkor přírody.

6.) Diplomatická, ale upřímná odpověď. Tak, dostali jsme se úspěšně do druhé poloviny 10 otázek pro ... Jak @Svrdlin bojuje se sociálními sítěmi?
Nepořádám na sociální sítě hon, nebrojím proti Facebooku, nemám pocit, že sociální sítě jsou zlo. Jsou takové, jaké si je uděláme, zaberou tolik času, kolik jim z něj dáme. Takže s nimi nebojuji, protože není proč. Nebudu ale zastírat, že procházím občasnými vlnami, kdy mám tendenci (zvláště tedy Twitter) kontrolovat až moc často, nepopírám, že i to mé já občas, více než je zdrávo, lační po impulzech, po krmivu. Chce buďto nové informace, nebo chce získávat odezvu od světa (všemožné lajky, reakce, retweety...). Nyní jsem ve fázi, kdy cítím, že to přešlo přes určitou mez, a proto kontrolu začínám citelně omezovat. Na mém vztahu k sociálním sítím to však nic nemění. Našel jsem tam opravdu hodně úžasných a inspirativních lidí, s nimiž jsem měl to štěstí se už i potkat osobně, Twitter mi významným způsobem ovlivnil život, Facebook zase umožňuje otevírat diskuze, propagovat články, nebo jen tak si občas "popovídat".

6a.) Využíváš Twitter, nebo Facebook i ke své práci?
Ano, proto i ta jejich obhajoba. Využití se vždy částečně liší podle role (pedagog, manažer, lektor, bloger, osobní...), ale pro hledání inspirace, pro hledání odpovědí, pro dělání nějakých rychlých, malých průzkumů, pro komunikaci s klienty, se studenty, s kolegy, pro propagaci a sdílení svých činností...

6b.) Lze na jednom uživatelském účtu, oddělit soukromí od pracovních zájmů?
Co se týče práce na webu Mítvšehotovo.cz, tak ten má svůj účet na Twitteru, tak i vlastní stránku na Facebooku. Jinak vše spravuji pod svým jménem. Neodděluji práci od svého soukromí, resp. vše, co dělám, dělám sám za sebe, nemám proto důvod kategorizovat své aktivity na několik účtů, nemám potřebu se tvářit a jednat jinak jako učitel, jinak jako lektor, jinak jako soukromá osoba.

7.) Máš raději klasický, papírový, výtisk knihy, nebo si již přešel na moderní formu ebooku?
Pochybuji, že přestanu mít rád vůni knihy a ten pocit, když jí listuju. Knihy jsou pevnou součástí mé osobnosti a nevěřím, že bych si papírové knihy kupoval jen z nostalgie, přijdou mi zkrátka nádherné. Nebudu ale zastírat, že za ebooky jsem vděčný. Už proto, že "knihovnička" není nafukovací, proto řadu knih kupuji v jejich e-verzi. Líbí se mi na nich, že můžu zvýrazňovat, podtrhávat, vepisovat poznámky, ty jednoduchým způsobem nechat zobrazit, vyexportovat... víš, já od dětství nebyl schopný do knihy kreslit, psát. Nepodtrhával či nezvýrazňoval jsem ani v učebnicích! Prostě mi tohle trhá srdce a jednou na gymnáziu jsem napomenul paní profesorku, když jsem si všiml, že místo, aby použila záložku, označila si místo v knize přehnutím rohu stránky.
A protože si nemyslím, že jsem sám, nebojím se, že by v dohledné budoucnosti tištěné knihy zanikly, byť ebooky jistě budou získávat na oblibě.

7a.) Musím se přiznat, že mám také raději papírovou formu knihy. Hrozně rád chodím po antikvariátech, listuji a nasávám tu zatuchlou vůni starých knih. Vím, že to není zdravé, ale podle mne je poznat, že ta kniha žije. Kdybys dostal možnost, účastnit se převodu starých knih do elektronické podoby, přijal bys ji? A jak se díváš na postupnou elektronizaci knižního fondu?
Nevím, co přesně myslíš tou účastí při převodu starých knih? Jestli nějaké aktivní zapojení, tak ne - a to z prostého důvodu - kvůli času a nijak to nesouvisí s mými rolemi a schopnostmi. A digitalizaci knižního fondu podporuji, stejně jako podporuji (a vnímám to jako potřebné) digitalizaci kinematografických děl. Nesleduji to u literatury, ale v případě filmů se díky minimálním financím můžeme zdigitalizování dočkat třeba až v době, kdy i už tu na Zemi nebude ani živáčka :)

7b.) Už ses někdy digitalizace starého filmu účastnil? Jak takový převod probíhá?
Viděl jsem v Národním filmovém archivu pouze střípek restaurování filmového pásu, samotnou digitalizaci jsem viděl pouze z fotografií, videí a sbírám informace od známých. Vřele doporučuji web Nostalghia.cz, na něm se mimo jiné Petr Gajdošík věnuje i digitalizacím českých titulů, viz třeba text Digitální Markéta Lazarová na vlastní oči. Je velká škoda, že to v ČR probíhá tak pomalu, vznikl seznam cca 100 titulů, které by bylo potřeba udělat přednostně kvůli jejich důležitosti pro danou dobu, ve které vznikaly. Ale zatím je to tak, že se zdigitalizuje třeba jeden film ročně a je z toho potlesk. Vždyť i ta Markéta Lazarová byla digitalizována po několikaletém lobbingu lidí z kultury a fanoušků československé kinematografie. Pevně doufám, že "ti nahoře" nepodkopávají kinematografii nohy úmyslně, je to spíš z nezájmu, nevědomosti, některé filmové tituly to restaurování a digitalizaci potřebuji naprosto nutně, pomalu nám odcházejí...

7c.) Je možné, že v budoucnu nastane situace, podobná té dnešní, kdy se digitalizovaný záznam bude muset převádět do "nějaké" podoby, aby zůstal zachován budoucím generacím?
Teď po mně chceš vizionářství, nejsem Libuše :) Pokud se na to podívám s pohledem zpět, věřím tomu, ano, dost možná budeme provádět další převodu z jednoho formátu do druhého, z jednoho média na jiné... Myslím si, že to už ale bude snazší, než když se převádí film z filmového pásu do digitální podoby. Navíc v tuto fázi dochází nejen k pouhému digitalizování, ale snahou je, aby byl film i restaurován, vyčištěn... Zkus si pustit třeba Údolí včel v TV a pak z DVD, s nímž si moc pěkně vyhráli.

7d.) Tak schválně, máš doma magnetofonovou kazetu, VHS kazetu, nebo 3,5" disketu? :)
Všechno a k tomu taky ještě starý kotoučový magneťák, vůbec netuším, jak se tomu říká. Ale ten jsem si dovezl od prarodičů, abych nějakým způsobem zdigitalizoval nahrávky, pamatují ještě i mládí mé maminky. VHS kazety ale už zůstaly spíše u rodičů, já je nemám vlastně ani na čem pustit. 3,5 diskety proto, že se určitě někde dokázaly zatoulat a ještě jsem je nevyhodil. A MC kazety ještě trochu z nostalgie. Při stěhování ale nastane čas kdo s koho...

8.) Vánoce jsou časem filmových pohádek. Od starých, přes klasiku filmového fondu, až po nejnovější. Necháváš se pohádkami unést, nebo občas na ně pohlédneš i okem filmového teoretika?
Já se na filmy dívám v první řadě okem diváka, nikoliv teoretika či historika. Nechávám se rád strhnout silnými příběhy, až následně "zkoumám", proč ten který film ve mně vzbudil takové emoce, nebo proč se mu to vlastně moc nepodařilo. Nebudu popírat, že se tomu "znalejšímu" oku úplně neubráním ani při prvním shlédnutí - a je jedno, zda jde o pohádku nebo jiný žánr. Nejde o to, že by citlivěji, ale spíše se silnějším uvědoměním vnímám dílčí složky filmové řeči, třeba práce kamery, nasvícení, kompozic... Někdy se věnuji přednostně právě tomu zkoumání než dívání, což je známka toho, že příběh mě moc neoslovuje, nebo jde o opakované nakoukávání filmu.

8a.) Máš raději starší filmové pohádky, nebo ty novější, řekněme, natočené v posledních 10-15 letech?
Bavíme-li se o českých filmových pohádkách, bezpochyby ty starší. Ber ale na vědomí, že v tom do značné míry sehrává svou roli i nostalgie. Když jsem před časem přednášel na téma československá/česká filmová pohádka, přesto jsem se utvrdil v tom, že starší tvorba je nápaditější, hravější. Mou nejoblíbenější je jednoznačně S čerty nejsou žerty, taky bych mohl rovnou korunovat tu, z níž se osypávám - Princezna se zlatou hvězdou na čele. Z novějších titulů se mi vlastně líbí i Princezna ze mlejna, má svoji specifickou náladu, malebnost, nekonfliktnost. Vůbec mi nesedí novodobé Vorlíčkovy věci, zatímco mi stačí vidět pár záběrů z Tři oříšky pro Popelku a úplně na mě dýchají Vánoce, ta pohádka je úžasná. Když nad tím tak přemýšlím, naposledy mě dokázal potěšit Strach s Andělem Páně, ale viděl jsem ten film jen jednou, tak nevím, jestli by se mi znovu líbil tak jako při premiéře.

9.) Dáváš si do nového roku předsevzetí?
Možná budu slovíčkařit, ale neříkám tomu předsevzetí - spíše konkrétní cíle, kterých chci dosáhnout. Ne snad pro nějaké "sešněrování", na cílech nevidím nic z pachtění za nesplnitelným... Poněkud poučen, stanovuji si ty, kterých lze dosáhnout, které mě však citelně posunou v rámci putování za svými vizemi a osobním posláním. Nad ním na přelomu roku vždy přemýšlím, maličko jej zreviduji, ale nemusím k tomu mít 1. ledna, někdy se k němu dostanu v průběhu roku.
A kromě cílů přemýšlím nad návyky, které by mi pomohly a které nemám dosud přivlastněné.

9a.) Dařilo se ti v minulých letech "konkrétní cíle" dodržet? ;)
Určitě nikdy ne všechny. Pokud se bavíme o cílech, "statistiky" mluví docela dobře, k těm se v průběhu roku většinou dostanu, v poledních dvou letech dokonce nad očekávání. Pokud se ale zaměřím na ty dílčí návyky, zde už pokulhávám. Buď mám velké oči, nebo slabou vůli... Ne, spíše jde o to, že to občas přepísknu, naložím si toho moc, a pak to mysl a ani tělo nezvládá. Ne vždy funguje kázeň a sebeorganizace. Nabýváním zkušeností s plánováním/sebeorganizací a se stanovováním cílů, ale intuice pracuje mnohem lépe, a proto si při přechodu do nového roku dokáži čím dál lépe cíle a návyky pojmenovat a stanovit.

10.) Lukáši, děkuji ti za příjemný rozhovor, za to, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a na konec se tě zeptám, jako ostatních - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
A to já zase moc děkuji za tu nabídku, potěšila mě!
Myslím, že už není třeba nic moc dodávat, řekl jsem toho dost - a pokud si budou čtenáři chtít ještě dál skládat "mé puzzle", mohou mě sledovat na Twitteru, na Facebooku, číst blog nebo zkrátka mě jinak kontaktovat. A pochopitelně, kdyby čtenáře napadla nějaká doplňující nebo jiná otázka, mohou ji položit přímo tady, v komentářích.

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @N_U_T_Z_Y

Máme půlku ledna a jsem rád, že vás mohu přivítat u dalšího rozhovoru 10 otázek pro ... Rozhovor vznikl ještě v loňském roce, tak omluvte drobátko vánoční téma. :) K dnešnímu rozhovoru se mi podařilo zlákat půvabnou, vzdělanou, a hlavně, velice angažovanou mladou slečnu. Víc vám ale neprozradím. Jen malé upozornění, můj host, i když dlouhodobě žijící v ČR, není s naším jazykem velký kamarád. :) Odpovědi jsou proto, pokud možno, co nejméně opravovány, aby z nich byla cítit autentičnost mého hosta. Ale teď vám již přeji příjemné čtení.

1.) Ahoj, jsem rád, že po delší době mohu mezi mými hosty přivítat zástupkyni něžnější poloviny lidstva. :) Nejprve tě poprosím, představ se, aspoň stručně, čtenářům.

Ahoj, moc děkuji za pozvání. Jsem ráda, že se mohu zůčasnit tvého projektu 10 otázek pro.. a je mi velkou ctí být jeho součásti :)

Takže kdo jsem.... Jmenuju se Zornitza, ale od malička mi všichny říkají Zory nebo Nutzy (takhle vlastně vznikla i má přezdívka, kterou mi vymyslela sestřenice, když jsme byly malé a od té doby se to tak nějak se mnou táhne :) ). Asi si ted každý říká, že to jméno nezní moc česky a má pravdu. Původem jsem z Bulharska (proto ty hrubky v tweetech občas), ale už nějakých 23 let bydlím v Praze.

Jinak, jak je známo z mé BIO na twitteru, miluju party a stalo se to i mou pracovní náplní, dělám event managera a jsem v posledním ročníku magisterského studia, takže až “vyrostu”, bude ze me člověk, zabývající se financemi :)

2.) Krásná, mladá, ze světa financí, to bude prima partie, mohlo by se říct. Ale jsou finance obor, ve kterém se chceš po studiu prosadit? ;)

Určitě! :) Už pár zkušeností s nima z banky a z burzy cenných papírů mám a baví mě jaký je to dinamický obor. Pořád se to někam vyvíjí a směřuje. Nuda u toho rozhodně  není. No, a..... stejně už někdo tu světovou krizi musí vyřešit ;)

2a.) V tom případě budeme doufat, že budeš aspoň v týmu, kterému se to podaří. :) Chtěla by si mít možnost "hýbat" světovým finančním trhem?

Děkuju, snad.... :) Hm... víš, o tom jsem zatím nikdy nepřemýšlela, zda chci hýbat finančním trhem. A stejně, já bych byla malá ryba v tom velkém finančním oceánu, takže těžko sama něco zmůžu. V tom už by se chodil  ten tým. Ale představa je to dobrá, když se nad tím zamyslím :) Čas ukáže co a jak bude. Ted nejdřiv atˇ přežijeme ten vyhlásný 21. prosinec ;)

3.) Věřila jsi na konec světa 21. prosince 2012?

To vůbec ne :)) Nejsem na ty báchorky a upřímě nevěřila, že se 21.12. něco stane. Už to tu bylo několikrát jak skončí svět k určitému datu, že se stane nějaká katastrofa atd. Cele to téma je už banální a akorát z toho mám srandu.

Někde na netu jsem našla hlášku spojenou s koncem světa, která se mi zdála docela trefná :  " Prosinec 2012- konec světa, prosinec 2013- první výročí od konce světa". Tím chci říct, že  pro mě je to den jako každý jiný a pak příjde 22. prosinec atd :)

3a.) Věříš na pověry, vykládání z karet, čtení budoucnosti z dlaně, kávové sedliny, čajových lístků a jiné podobné okultnosti?

U této otázky mám trochu dilema co ti odpovědět. Nevěřím na pověry, vykládání, na černou kočku co mi přejde cestu a podobné věci, ale často mám nějaké tušení, že se něco stane a ono se to pak většinou stane nebo se mi zda nějaký sen a když se vzbudím, zjistím, že se to opravdu stalo. Tomu věřím. Ta intuice, šestí smysl, nebo nazvy to jak chceš, mi většinou dost pomáhá

3b.) Občas se mi zdá, že situaci, kterou právě zažívám, jsem už někdy prožil. Je to něco podobného?

Myslíš deja vu? To má snad každý :) Ty sny jsou trošku jiné. Přirovnala bych je například k předpovědi  počasí. Tam víš, že další den bude například slunečno a teplo a ono to tak většinou je. To samý je s těmi sny. Vím , že se něco další den stane , neovlivním to, protože většinou jsou to nějaké katastrofy a bohužel se to stane nebo se to už stalo, když jsem spala a zdálo se mi to.  Například když byl atentát na dvojčata, tak tu noc předtím se mi zdálo jak letadlo naráží do vysoké budovy. Ráno zapnu televizi a tam ze všech kanálů- atentát na Ameriku. To už zní trochu děsivě, co? :)

4.) Tak snad, abychom přešli na nějaké veselejší téma. :) Jak už jsi prozradila na začátku, miluješ a je i tvou pracovní náplní, pořádání párty. Prace, která se stala tvým koníčkem?

Řekla bych, že pravě naopak. Koníček se stal i prací. Jednu dobu jsem strašně moc pařila, klidně i 3-4 krát za týden, ale pořád mi chyběla ta pořádná bulharská pařba a ne jenom mě. No takže jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly uspořádat balkánskou párty s tipyckou hudbou a našly malý bar, kde to udělat.

Mělo to hodně velký úspěch a pak jsme to začaly dělat praidelě v různých známých klubech v Praze.

Mě asi nejvíc chytla ta organizace kolem , takže už několik let to provozuji :)

4a.) Jaký je rozdíl mezi českou a bulharskou párty?

To nejde popsat a vysvětlit, musí se to zažít. Hlavní rozdíl je v hudbě, kterou tam pouštíme. A přijde mi, že balkánci se víc baví než Češi (osobní názor pouze). Zřejmě je to spojenou s rozdílem kultur, zvyků a temperamentu :)

5.) Často se "čekuješ" na velvyslanectví Bulharské republiky. Určitě to má souvislost s tvým původem, ale skoro každý den? Jsou to pracovní checkiny? :)

To není na bulharském velvyslanectví :) Velvyslanectví máme kousek od Václaváku. Tam, kde se checkuju na 4SQ, je bulharský areál pěti mini rezidencí a tam bydlím

5a.) Fakt? Tak to je škoda. :) Co pro tebe představuje Foursquare?

Oops, tak ted jsem tě asi už zklamala :D Škoda? Proč?!? Na velvyslanectví není nic zajimavého.... Budova, kanceláře, lidi..... Občas nějaký raut, nějaká  nudná společenská akce, trochu přetvářky a tot vše.

Uf a jsme o otázky, kterou jsem se obávala :) Co je pro mě 4SQ....?!?! Především způsob jak zjistit kde jsou kamarády, takže dobrý nástroj jak stalkovat a přečíst si pár názorů o místě kam jdu např. nebo kouknout i na fotky :D A jinak to mam především pro zábavu. Lidi co mě znají už ví, že prostě když jdeme někam, tak se musím "checknout" a občas mi to i samy připomínají :) Dokonce se mi podařilo přemluvit i svého ex at si to stáhne v mobilu abych se mohla checkovat i od něj, když nemam baterku :D

5b.) Nemohu říct zklamala. Čekal jsem odpověď, třeba - Já tam bydlím. A já bych mohl říkat, znám holku, co bydlí na velvyslanectví Bulharské republiky. #kdozvastoma :D Nebo něco podobného. Sleduješ, kdo se kde, checkuje, a když je to zajímavé místo, řekneš si: "Tam se musím podívat."? Jako rádce na zajímavá místa. :)

Jestli tě to "uklidni", tak jsem s velvyslanectví dost spojená (tatˇka tam dřív pracoval) a často musím chodit na nějaké jejich akce, ale jinak se tam nebydlí. :) Těda bydlí tam jenom správce velvyslanectví s rodinou a to jenom na 4 roky. Pak ho vystřidá další.

Ano, si tak. Kouknu se a když je to zajímavé místo (především kavárna, bar, klub), tak si řeknu, že se tam podívam nebo když jsou i fotky, je to ještě lepší. třeba 4SQ slouží i k něčemu jinému, ale zatím mi to uniká ;)

5c.) Sdílíš sama na Foursquare fotky ze zajímavých míst?

To se musím přiznat, že ne :) (stydím se)! Mám tam myslím jenom jednu. Snad to v budoucnu napravím. Zatím jsem spíš pasivní uživatel než aktivní (kromě checkování samozřejmě :) )

6.) Máš ráda zimu a zimní sporty?

Mám ráda všechna období, každé z nich má své kouzlo a je krásné :) Jelikož pocházím z "teplých krajin", tak samozřejmě mám nejradši léto. Tehdy jsem ve svém živlu, ale zimu mám taky  moc ráda :) Mám ji spojenou se sněhem, krbem, Vánoci, Sylvestrem a takovou tu domácí pohodu, kdy je celá rodina doma. Ani ten mráz venku mi nevadí. Jediné, co mě štve je sníh ve městě nebo spíš ty chodník, ale to vadí snad každému, ne? :)

Zimní sporty, ostatně jako všechny sporty, mě baví, akorát nelyžuju, takže tohle mě nechává chladnou. Nějak mě to nikdy nebralo. srdcovou záležitosti je bruslení a hokej. Tomu jsem jednu dobu hodně fandila  a sledovala. A samozřejmě jako děti sánkováni. Jednu dobu jsme sjížděli kopec s igelitem nebo nylonem, protože to "jelo" rychleji než sánky. To jsme si pak týden nesedli pořádně na zadek, ale stálo to za to :D

7.) Když vzniká tento rozhovor, blíží se Vánoce. Je toto období pro tebe stresové, nebo jsi pohodář, který už má dárky nakoupeny, cukroví napečeno, obráží Vánoční trhy, popíjí svařák a kouká po posledních maličkostech, kterými by mohl někomu udělat radost?

"No stress" je heslo, kterého se snažím držet a nechápu lidí, kteří se stresují dárkami, lítají po obchodech jak divý už od října a mají nervy se shánění dárků. O to víc, když se mě zeptají "a už máš nakoupené dárky" a do Vánoc je jestě 1,5 měsíce. Dárky  většinou mám nakoupené během 2 dnů a krásně v klídku :) Většinou s nimi improvizuju. Prostě jdu po obchodech a co se mi líbí pro tu konkretní osobu, tohle mu /ji koupím a popřípadě to doplním ještě něčím. Nikdy nejdu s konkretní představou pro dárek.

Vlastně v Bulharsku větší svátek je Sylvestr, než Vánoce a donedávna jsme si dárky dávali právě na Sylvestra. V mé rodině se to už tak trochu smíchaly tradice obou zemí a je to takoví mix všeho. Cukroví pečeme jen zřídka, spíš když má na to někdo čas nebo chut, takže se s tím taky nestresujeme. A péct několik druhů, to už vůbec ne. Spíš se snažíme dodržovat především bulharské tradice, ale jak říkám- už je to mix  :)

7a.) Přibliž nám trochu Vánoce a Silvestr v Bulharsku. Nakolik se liší od svátků, jak se slaví v České republice?

Některé rozdíly jsem nastínila už v předchozí otázce. K těm dalším bych asi především vytkla to, že v Bulharsku dárky nosí Diado Koleda (Děda Mráz) a štědrovečerní večeře musí být bezmasá a na stole musejí být 7 nebo 13 jídel, takže žádny kapr (ten my máme 6. prosince) a žádné řízky s bramborovým salátem. Dále typické je, že se dělá slaný koláč se sýrem do kterého se dávají různá přání do nového roku a co si vytáhneš (a nesníš), tak by se ti to mělo splnit a baklava, což je hodně sladký "koláč".

A Sylvestr.... Ten není až tak moc jiný než v ČR. Sejdou se přátele, jí se (žádné chlebíčky, ale pořádné jídlo, řízky, saláty...), pije, baví se.... Další den jdou koledaři koledovat (něco jako na Masopustu, podobné masky).

V podstatě když to shrnu- slaví se od Vánoc až  do 6. ledna skoro pořád :)

8.) Jak často se vracíš do Bulharska? Nebo dá se tomu ještě říkat návraty? Kde jsi víc "doma"?

Tohle je další zapeklitá otázka :) Když jsem v Praze, tak říkam, že doma je v Bulharsku, a když jsem tam a někdo mě naštve, tak zase chci zpátky "doma" do ČR :D Asi to vypadá, že můj život už bude probíhat až do konce pendlováním mezi oběma státy, pokud se odstěhuju někam jinam. Zatím, ale asi o něco víc "doma" je v Sofii, i když jsem tam rozhodně mín času než v Praze, prostě tam se cítím líp, ve svém prostředí.

V posledních letech jedu jenom 1-2 ročně do Bulharska, s tím, že minimálně v létě na 2 měsíce na prázdniny, k moři, příbuzných a tak. Trochu se dobít a relaxovat :)

9.) Která země, mimo Bulharska a České republiky se ti ještě vrývá pod kůži?

Jednoznačně Španělsko :) Miluji ten jejích temperament, kulturu, architekturu (Gaudi), paellu, slunce a celkově tuto zem. Vlastně fandím všemu, co je ze Španělska, i fotbalu ( FC Barcelona). Tahle moje láska k ní prameni asi z dovolených a ze španělských přátel, ale každopádně se tam vždy moc ráda vracím :)

A další je Egypt. Je pro mě takový tajemný, kouzelný. Jednu dobu jsem dokonce uvažovala, že budu studovat archeologii. Zůstalo to jen u plánu zatím. :))

9a.) Asi nemáš moc ráda severské země?

Ne, to  opravdu nemám :) Radši to teplo a sluníčko, moře......

10.) A jsme na konci. Ani to nebolelo, bylo to příjemné povídání. Děkuji ti, že jsi našla odvahu se zúčastnit 10 otázek pro ... a položím ti poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?

Především bych ti chtěla ještě jednou poděkovat za pozvání do 10 otázek pro... a jelikož se blíží svátky, tak Tobě a čtenářům bych chtěla popřát Veselé Vánoce, bohatého Ježíška a všechno nejlepší do Nového roku. Projektu 10 otázek pro... též popřeji hodně spokojených čtenářů a spousta skvělých a zajímavých rozhovorů i do budoucna :)

Myslím, že o sobe  jsem řekla až až a doufám, že jsem čtenáře moc nenudila :) Popřípadě, že budou mít další otázky na mě, ráda jím je dodatečně zodpovím na twitteru :)

Předchozí rozhovory zde.