1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rovnou tě poprosím, představ se čtenářům.
Jmenuji se Luděk, ale pro všechny jsem Lůďa, Novák je výtvaný umělecký pseudonym. A pro někoho Bydžis, to je na dlouhé vysvětlování. Bydlím na Lounsku a tak nějak přemýšlím co bych o sobě napsal, abych to nepřehnal. Někdo je extrovert a ventiluje stále do okolí své pocity a myšlenky i když to zrovna není vhodné. Jsem na tom opačně. Mám rád své soukromí, rodinu, přátele a moc o sobě nepíšu nikde do detailů. Ale o své práci bych mohl něco napsat. Stále si myslím, že je mi dvacet a chovám se (někdy) také tak, ale je to už jednou tolik. Narodil jsem se v Praze, po čase se naše rodina přestěhovala na venkov. Na domě bylo vždy co dělat a díky tomu jsem se naučil věci, které bych ve velkoměstě ani neviděl. Jinak vše klasika, žena, kterou bych neměnil za nic na světě, dvě děti, pes a hromada příbuzných.
V současné době pracuji jako technik údržby a starám se o elektrotechnická zařízení a pokouším se je opravovat, někdy i s úspěchem. (se směji). Problematiku robotů a CNC mašinek z Japonska nebudu popisovat, bylo by to opravdu nadlouho a ty zkušenosti jsem získával dlouho a pracně i v zahraničí. Předtím jsem pracoval jako vedoucí údržby pro jinou firmu, ale po pár letech jsem raději společnost, která požírala sama sebe raději opustil. Měl jsem možnost díky předchozí skvělé práci procestovat celou Evropu a dokonce i Mexiko, kde má nejmenovaná automobilka mateřskou firmu. Pro někoho by to byla cesta s funkcí dolů, pro mě osobně to byl jako pro člověka postup vzhůru. Časem jsem si ujasnil, co vlastně chci dělat.
2.) Na Twitter-u máš v BIO uvedeno: Artist Painter, tak jak to je?
Před deseti lety jsem uklízel své modelářské náčiní a kamarád říkal, hele ty máš airbrush. Já říkám, ne to je americká retuš. A on na to, že se s tím maluje, nejen modelaří. Tak jsem to zkusil na vrata od garáže, pak na jeho motorku a za čas se mi nahromadilo plno plechů, přileb, kapot a také jsem pobíhal po zdích a maloval a maloval. A časem ani nestíhal. Jsem realista a tak jsem dělal obrazy podle fotografií, portréty, lebky a nesmysly co každý chce dokola. Už mě to moc nebaví, ale po práci občas něco fouknu. Založil jsem v roce 2003 AIRnews.cz, psali jsme jako tým o airbrush technice malování, točila se instruktážní videa. Když jsem web po letech přenechal jiným, za rok se mi po psaní o novinkách z této branže stýskalo, takže jsem také redaktorem českého Airbrush Magazínu. Pomáhá nám s tím spousta lidiček, vyřizuji emaily ze zahraničí, překládám, nestíhám, pobíhám, domlouvám...
A do toho se ještě rád vracím k olejomalbě, přeci jen malba na plátně nás všechny přežije a umělci jsou slavní až po smrti. Takže si doma pro děti pár kousků nechávám, co kdyby. Mám za sebou pár výstav. Nejprve to bylo pod širým nebem, kde jsem pozval pár takových umělců a přátel jako jsem já, opil jsem je a nakonec každý domů odcházel s obrázkem. Kdo vystavuje venku na stromech a maluje realistické portréty? Ano, udělat obličej je daleko těžší nežli krajinka. Ale beru to jako výzvu. Pak jsem začal vystavovat oficiálně, zajímají se o mě noviny, pár známých tváří, kteří tomu možná rozumí. Poslední výstavu jsem měl na Peruci, namaloval jsem Oldřichův dub, Boženinu studánku, České Středohoří a pár dalších památek. Zatím jen pozitivní ohlasy…udělat portréty dětí, aby je poznali rodiče je daleko náročnější a to dělám jen na zakázku.
2a.) Jak ses dostal k malování?
Nejprve to bylo kreslení tužkou, stále jsem měl po ruce skicák a něco kreslil celé dny a později mi řekli, zkus to se štětcem. A tak jsem přešel postupně od akvarelu k olejomalbě. Je náročná a člověk o ní musí něco vědět, pokud tuto techniku chce používat. Vnikla spousta děl, která kamsi zmizela, většinou u známých. Dokonce jsem na základní škole vyhrál pár soutěží. :)
3.) S malováním je spojen poslech hudby, jaký styl je ti nejbližší?
Na vojně jsem v devadesátých letech čichnul více k muzice. A i když jsem pouhým absolventem lidové školy umění, tak jsem si zkusil i trochu více muziky než jsem plánoval. V začátcích to byl klavír, pak harmonika a pak přišla basa a kytara. A jelikož jsem fanoušek rockové hudby a skoro celý život vlasatá „mánička“ tak jsme založili deathmetalovou kapelu Liquidator. Potom to byla hudební produkce na živnost, s Kreditem jsem hrál na klávesy a po pár letech jsem ukončil kariéru s grunge kapelou „Nespadli jsme z nebe“. Na ta vystoupení se zapomenou nikdy nedá, prostě si těch pár minut slávy musí prožít. Kytary šli na hřebík a tak jsou doma jen Yamahy syntíky, žena na španělu a dcerka na flétnu. Ale ten nářez Iron Maiden, Helloween, Metallica, Gamma Ray a Black Sabbath poslouchám stále.
4.) K tvrdé hudbě patří motorky, propadl jsi jim i ty?
Ano, když už jsem zmínil slovo Yamaha, tak bych ještě rád o jiných Yamahách. Nejprve to byla Yamaha Virago, odporný chopper, teď je to silniční pila FZR1000 a čeká s námi na jaro. Motorek bylo za těch 25let přesně 53kusů v mojí garáži. Střídal jsem je jako ponožky. Od 15 to byl pionýr, Simson, Zetky, Jawy 250, 350, MZ pekelné dvoutakty z DDR, jeden pérák veterán, pak Guzzi, KLR500 Kawa, Bandit GSF1200 a mnoho dalších. Doma si mysleli, že jsem motorkami posedlý. Posledních 5let už jsou to jen tři, takže se klidním. Na srazy v okolí jezdíme pravidelně, známe se všichni moc dobře a je to bezva motobanda.
Ale až se nabažím těch čtyřválců, tak bych si jednou chtěl koupit motocykl mých snů. Je to Enfield. Dělá se v Indii, vozí do Česka, je to takový klasický veterán s novou technologií. Vypadá skoro jako stará pětistovka Jawa, takový anglický styl, červená, linkování, chrom, budíky a nádherný zvuk. Třeba na stará kolena dám pokoj a bublavý jednoválec mi bude stačit.
5.) Zatím samé chlapské zájmy, co třeba sport?
Odmalička to je jednoznačně fotbal. Čutali jsme od šesti let jako žáci a zůstal jsem u toho poměrně dlouho. Nové kopačky ze západního Německa značky Adidas mi udělaly větší radost než dnes dětem nový PlayStation. Takže lítat po hřišti za míčem mi stačilo a byl jsem do něj totální blázen. Vždy po zápase je člověk tak příjemně unavený.
Dnes už fotbálek nehraji, ale rekreačně si pinknu tenis a mám novou úchylku-kolo. Kolo je skvělý vynález, dopraví Vás do práce, nežere benzín a šetří životní prostředí. Občas mám strach z těch aut, která jezdí kolen jako šílená, s rodinou hlavně využíváme cyklostezky na okolí. Na tuto sezónu jsem si místo horského pořídil silniční speciál, už se těším, až ohřejeme galusky. Občas skočím do posilovny, abych nezakrněl, ale opravdu nejsem typ, budující svalstvo na obdiv a baštící Creatin. Ti kluci narcisti jsou mi trochu k smíchu. Spíš se zaměřuji na to, abychom nejedli ty hrůzy, které na nás číhají na každém kroku a ve fitku si protáhnu svaly, které před den zahálejí, třeba záda a břicho.
5a.) Fotbálek, kolo, to jsou zejména sporty, když není sníh. Ale co v zimě?
Kromě toho jezdíme společně, celá rodina, a půlka příbuzných na lyže. Bez zimní dovolené si to neumím ani představit. Kdo jezdí na hory, ví, o čem mluvím. Když se povede sníh, počasí je to snad někdy lepší než v létě. Krkonoše a Jizerky jsou úžasné. I na konci léta si bereme batohy a týden volna, abychom se pokochali tou krásnou přírodou. Poslední dva roky se mi zalíbilo prkno, zatím jsem si nic nezlomil, takže jsem mezi tou mládeží nejstarší snowboarďák v Bedřichově. Ale bez přilby bych na to nelezl, a doporučuji ji všem na lyže i prkno. Oceňuji, že je jinde v zahraničí povinná.
6.) Ke sportu patří i zdravá výživa. Co má @Bydzis rád?
Jsem zarytý nepřítel fastfoodů, CocaColy, hranolek, přepáleného oleje, langošů a blivajzů rychlého občerstvení. Jinak ale sním všechno, co se dá, od krevet, po tortillu, šneka nebo všech druhů zeleniny. Teď v kuchyni šílím se zázvorem a brokolicí.
Žena nám vaří opravdu dobře, a když můžu, rád jí pomáhám. Je to lepší, než sedět v hospodě, nebo u televize.
7.) Jedna z klasických otázek prvních 10 otázek pro ... se týkala počítačového vybavení hosta. Jaké "železo" používáš?
Počítače mě provázejí už hodně dlouho, snad to ani nespočítám. Všechny ty osmibity od Didaktiku, Atari, 286, 386, 485, Pentia, MS DOS, WIN 3.1 a všechny ty hrůzy Microsoftu jsou dávno za námi, stejně jako mobily Dancall a Motorola. Děti mají dotykáče a tablety, žena svůj Asus s Ubuntu, ve kterém má recepty, fotky a pár dokumentů.
Už přes deset let, používám počítače od Apple. Když jsem si v roce 2002 zakoupil krásný iBook, byl jsem z něho nadšený. Byl krásný a je plně funkční doposud. Z operačního systému OSX Tiger jsem už nadšený nebyl, myslel jsem zprvu, že na tom nic nesvedu. Časem jsem pochopil, zamiloval se a postupoval dále, až se ze mě stala jedna z největších ovcí z okolí. Ale to říkám jen tak, protože moje důvody používat jablko jsou hlavně proto, že mi vyhovuje a…tak nějak jsem na Windows lehce zanevřel i když si myslím, že se některé verze povedli. Časem se tudíž doma uhnízdil iMac s OSX Leopardem a iPod na poslech.
Jako pracovní a stále výkonný pracovní stroj, který tahám všude používám MacBook, žádná jiná mašinka mi nedá 7 hodin psaní na baterku někde venku, jen jsem updatoval systém z Liona na Mountain Liona a trochu si zanadával. Kromě kancelářských věcí tu mám něco na grafiku, pár editorů a skvělé iMovie na domácí video. Takže asi mým nejvíce používaným programem jsou Pages a Numbers.
7a.) Když už jsme u Apple produktů, jaký používáš OS v telefonu? ;)
Když přišel Apple s iPhone, volba byla jasná. Takže to byl první model, pak skvělý 3GS a nyní mám fešáka iPhone 4S a o změně zatím neuvažuji. Když jsem domů přinesl nový iPad, myslel jsem, že bude ležet na stole a občas ho vezmu do ruky. Ale opak je pravdou a je denně využívaný, více nežli notebooky, děti na něm paří hry, žena si ho bere na gauč nebo pouští v kuchyni Videa při vaření. Prostě je to zařízení, které domácnost a celá rodina užije. I babičce jsme ukázali, kde jsou naše fotky anebo co je Google Earth. Takže iPad je favorit i když jsem před jeho koupí uvažoval o Mini. Ale to bych musel být na něj sám a tahat ho všude. Jako rodinný stroj upřednostňuji velký iPad, ale to je věc názoru. O Cloudu, iTunes a práci s dokumenty v iWorks nemusím povídat. Využívám iCloud, je to skvělá věc, na blbiny je dobrý Dropbox a bez Evernote by to nebylo ono.
8.) Jsi i domácí kutil?
Díky své práci možná deformuji a doma mám stále nějaká zařízení na opravu. Nějak se profláklo, že ten chlap „to umí opravit“ a tak se to hromadí a hromadí. Už to omezuji, abych měl více času, jinak bych se utopil v nefunkčních mobilech, navigacích, laptopech, wifinách, tabletech, měničích a televizí.
Takže jsem už tu elektrotechniku nakousnul jako můj koníček. Ale je toho o hodně víc a stále váhám, jestli mám o tom psát nebo ne. Ale chtěl jsi mi položit pár otázek a měl bys vědět, co mě baví.
9.) Nějaké plány do budoucna?
Jak už jsem říkal, mám za sebou několik výstav. Příští výstavu chystám do půl roku, každý má zvěrokruh, ale já mám mrtvokruh. Dvanáct temných znamení doby a …ale nebudu předbíhat. Trochu toho deathmetalu je zapotřebí…
Každé znamení bude absurdní. Mám už utopeného Vodnáře, Blížence sešité k sobě drátem, tlející znamení Ryb, Lva okousaného od mravenců a odpěněnou Pannu, Kozoroh je ztělesněné zlo atd. Ale více na výstavě, bude to asi hodně kontroverzní, ale proč ne?
10.) A je tu konec. Ten je vždy nejsmutnější. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru a podělil se s námi o něco ze svého soukromí. A poslední otázka - Je něco, co jsi nám o sobě neřekl a na co jsem se nezeptal?
Dlouho jsem přemýšlel, proč tady na světě vlastně jsme. Asi jsem na to přišel. Jsme tu proto, abychom měli a vychovali naše děti v pořádné a slušné lidi. Až vyrostou, tak někdo půjde do důchodu a někdo si koupí další motorku…
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat